Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2077/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. L. R., zastoupeného Mgr. Hanou Ševelovou, advokátkou v Praze 1, Široká 36/5, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 2008 č. j. -66 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2008 č. j. -89, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 17. 7. 2010, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 13. 10. 2010, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo neoprávněně zasaženo do jeho ústavních práv, a to "zejména v důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu [ ]".

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 2008 č. j. -66 byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci B. H. částku 9 000 Kč a nahradit mu náklady řízení. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním, avšak Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 12. 2008 č. j. -89 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již v průběhu roku 2009. Uvedená skutečnost plyne z (k ústavní stížnosti přiloženého) usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2010 č. j. -141, kterým bylo pro nepřípustnost odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2009 č. j. -123, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 6. 2009 č. j. -115 stran stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Možno zmínit, že na ústavní stížností napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě stěžovatelův právní zástupce vyznačil jako datum doručení 21. leden 2009.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyslovuje názor, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2008 č. j. -89 "již neexistují žádné jiné procesní prostředky, jimiž by mohl chránit svá práva ve smyslu [ ]", a to i přesto, že proti němu podal dovolání. S tímto názorem se Ústavní soud ztotožňuje, neboť zmíněné dovolání, o němž dosud (zřejmě) nebylo rozhodnuto (stěžovatel k ústavní stížnosti nepřiložil jinou kopii rozhodnutí ve smyslu než kopii zmíněného rozsudku odvolacího soudu), přípustné vzhledem k ustanovení není (ostatně o jeho nepřípustnosti byl stěžovatel již poučen ze strany odvolacího soudu). Jestliže pak byl výše uvedený rozsudek, jakožto "rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje", tomuto doručen v roce 2009 a ústavní stížnost byla podána dne 19. 7. 2010, stalo se tak zjevně po zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě.

I kdyby však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání v dané věci přípustné je, bylo by nutno považovat ústavní stížnost za nepřípustnou ve smyslu , neboť pod pojmem "vyčerpání" je třeba rozumět nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i rozhodnutí o něm (a ústavní stížností je třeba napadnout i příslušné rozhodnutí). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti platí i pro případ, že by Nejvyšší soud posléze odmítl stěžovatelovo dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ), neboť dle již ustálené judikatury Ústavního soudu není možné ani souběžné podávání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku tohoto typu. Na doplnění nutno uvést, že pokud by snad v dané věci měl stěžovatel k dispozici ještě jiný procesní prostředek ochrany svých práv (např. žalobu pro zmatečnost), bylo by rovněž jeho povinností ve smyslu takový prostředek vyčerpat. Výjimky z výše uvedených pravidel pak stanovuje , stěžovatel se však v ústavní stížnosti aplikace tohoto ustanovení nedomáhal.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , event. písm. e) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2010

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu