Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2671/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatelky AUTO PALACE Spořilov, s. r. o., se sídlem Praha 4, Na Chodovci 2457/1, zastoupené Mgr. Jiřím Karpíškem advokátem, se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, o ústavní stížnosti proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. -141 ze dne 26. 2. 2010 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -157 ze dne 28. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 14. 9. 2010 doručena ústavní stížnost splňující formální podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů (jejich jednotlivých výroků), neboť má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena její základní subjektivní práva (svobody), jež jsou jí garantována zejména a d (dále jen " "). Jádrem ústavní stížnosti je přitom ze strany stěžovatelky tvrzená nezákonnost, resp. protiústavnost aplikace věta druhá , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v její věci. Stěžovatelka se domnívá, že ve smyslu citovaného ustanovení nelze hovořit o důvodně podaném návrhu za situace, kdy:

- stěžovatelka (jako žalovaná) po rozhodnutí odvolacího soudu plní soudním rozhodnutím stanovenou povinnost (odvolací soud přitom potvrdil prvostupňový rozsudek), ovšem posléze jsou obě rozhodnutí Nejvyšším soudem zrušena (věc je vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení), neboť podle Nejvyššího soudu nebyly splněny procesní podmínky umožňující rozhodnout rozsudkem pro uznání

- v rámci nového řízení před nalézacím soudem žalobce (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastník) vezme žalobu zpět - stěžovatelka totiž v mezidobí svou povinnost představující předmět řízení splnila - a stěžovatelka se zpětvzetím souhlasí, byť navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť zrušenými rozhodnutími stanovenou povinnost plnila jen proto, aby předešla exekučnímu řízení.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K otázce rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabývá opakovaně se zdůrazněním, že otázku náhrady nákladů řízení, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud v souladu se svojí obecně dostupnou judikaturou konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 27, str. 307). Ústavněprávní dimenze by mohla tato otázka dosáhnout v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících předmětné řízení, což by mohlo v posuzovaném případě nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení ze strany obecných soudů, již by bylo možno označit za svévolnou či v zásadním rozporu s principy spravedlnosti (k tomu srov. např. nález

sp. zn.

, tamtéž, sv. 15, str. 17). Takové pochybení však Ústavní soud v projednávané věci neshledal - naopak oba soudy při svém rozhodování o nákladech řízení, resp. o zavinění zastavení zřízení a důvodnosti žaloby ve smyslu , vycházely z ustáleného názoru, jenž je podporován nejen ustálenou judikaturou obecných soudů, ale i doktrínou - srov. k tomu například Bureš, J. et al, . Komentář. I. díl. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 662. Ústavní soud proto tato rozhodnutí nemohl shledat nezákonnými, natož pak protiústavními; byla to totiž zejména procesní taktika samotné stěžovatelky, která zapříčinila, že o nákladech řízení před obecnými soudy bylo rozhodnuto tak, jak je výše zmíněno.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. října 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu