Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2085/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. B., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem Praha 1, Haštalská 27, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2010 č. j. -952 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. září 2009 č. j. -935, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, podané podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. července 2010, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně garantovaná základní práva a svobody podle a d (dále jen "") a dle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") v konkursu vedeném na majetek úpadce Služby pro zemědělství Střížovice, státní podnik v likvidaci (dále jen "úpadce"), usnesením ze dne 23. září 2009 č. j. -935 rozhodl, že stěžovatel jako dosavadní správce konkursní podstaty úpadce, se od okamžiku vyvěšení usnesení na úřední desce krajského soudu zprošťuje funkce a že novým správcem se ustavuje dosavadní zvláštní správce INSOLV, v.o.s. s tím, že k témuž okamžiku funkce zvláštního správce zaniká. Soud usnesení vydal na základě usnesení se na návrhu přítomných věřitelů na schůzi věřitelů dne 23. září 2009, aby stěžovatel byl funkce správce zproštěn. Protože soud ve smyslu , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neshledal žádné závažné důvody, jež by ho opravňovaly návrh schůze zamítnout, tomuto návrhu vyhověl. Na základě odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") jako soud odvolací usnesením ze dne 28. dubna 2010 č. j. -952 rozhodnutí krajského soudu potvrdil, a to ve znění, z něhož se v první větě vypouští slova "od okamžiku vyvěšení tohoto usnesení na úřední desce Krajského soudu v Ústí nad Labem" (výrok I.) a rozhodl, že soudce JUDr. Jiří Bednář není vyloučen z projednávání a rozhodování v této konkurzní věci (výrok II.).

Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal skutkové okolnosti projednávaného případu a vyjádřil nesouhlas se zproštěním z funkce správce konkursní podstaty. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Konkrétně stěžovatel tvrdí, že Pozemkový fond České republiky, jako věřitel s nejvyšší pohledávkou v konkurzním řízení úpadce, neměl ve věci návrhu na zproštění správce funkce hlasovat, neboť hlasoval pro věc, v níž má vlastní zájem a jeho vztah ke stěžovateli je zcela tendenční a nepřátelský. Tyto skutečnosti nemohl dle názoru stěžovatele soudce rozpoznat, neboť je ve věci podjatý. Stěžovatel rovněž namítal, že v rozhodnutí krajského soudu byla stanovena předběžná vykonatelnost napadeného usnesení vyvěšením na úřední desce.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se závěry, ke kterým dospěly v napadených rozhodnutích ve věci rozhodující soudy. Takto pojatá ústavní stížnost, která ovšem zůstává zcela v rovině podústavního práva, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. , y). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y). Na straně druhé opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy pátéy a zasáhla tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo. Argumentaci vrchního soudu, tak jak je rozvedena v napadeném usnesení, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah. Vrchní soud rovněž odstranil z výroku krajského soudu nesprávný údaj o vykonatelnosti tohoto usnesení, která nemůže nastat dříve, než k okamžiku jeho doručení.

Nelze než uzavřít, že závěry obecných soudů byly učiněny v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti (y a Úmluvy), které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah dou a Úmluvou chráněných základních práv.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výsledku řízení pak neshledal Ústavní soud ani podmínky pro vyhovění návrhu stěžovatele na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. října 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu