Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2571/10

Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného Mgr. Danielem Krajčo, advokátem, AK se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010 čj. -61, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným telefaxem dne 3. 9. 2010 (včas a řádně doplněným předložením jeho originálu), který nebyl sepsán advokátem, se P. Č. (dále též "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedené rozhodnutí vydané v řízení o dovolání, zakázal Městskému soudu v Praze v řízení vedeném u něj pod sp. zn. pokračovat v porušování práva na soudní ochranu, přikázal mu obnovit stav ke dni 12. 5. 2010, a zrušil v záhlaví uvedené ustanovení , jež zní:

§ 241

(4) Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 6. 3. 2009 Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") odmítl podání žalobce doručené mu dne 12. 1. 2009 a doplněné podáním došlým dne 6. 2. 2009.

Dne 30. 6. 2009 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud") potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 6. 3. 2009.

Dne 27. 5. 2010 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") o dovolání žalobce (při jehož podání nebyl zastoupen advokátem) proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2009 rozhodl tak, že dovolací řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Stalo se tak poté, co nalézací soud rozhodnutím ze dne 10. 9. 2009 žalobci nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a odvolací soud dne 16. 10. 2009 toto rozhodnutí potvrdil. Následně byl žalobce nalézacím soudem dne 26. 2. 2010 vyzván k odstranění nedostatků podání a poučen o právních důsledcích nevyhovění výzvě. Jelikož přes opatření provedená nalézacím soudem žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení ve smyslu věty první a odst. 4 , dovolací soud řízení o dovolání zastavil; toto rozhodnutí je předmětem ústavní stížnosti.

III.

V ústavní stížnosti postrádající (stejně jako s ní spojený návrh) jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci stěžovatel obecně tvrdil, že bylo porušeno jeho u zaručené právo na soudní ochranu a domáhal se ochrany proti nečinnosti Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. .

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost a s ní spojený návrh je třeba jako zjevně neopodstatněné odmítnout (a z toho důvodu nepovažoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vady návrhu spočívající v tom, že nebyl sepsán advokátem) z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo především tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na přístup k soudu. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že právo na soud, resp. na přístup k dovolacímu soudu, které je součástí širšího základního práva na spravedlivý proces, není absolutní a podléhá implicitně připuštěným omezením, neboť již samou svojí povahou vyžaduje regulaci ze strany státu. Přístup jednotlivce k soudu tedy může být podmíněn různými omezeními (včetně finančních), která jej ovšem nesmí ztížit takovým způsobem nebo v takovém rozsahu, že by byla zasažena sama podstata tohoto práva. Omezení přístupu k soudu je slučitelné s y, resp. Úmluvy, pouze tehdy, sleduje-li legitimní cíl a jestliže mezi tímto cílem a použitými prostředky existuje přiměřený vztah.

V projednávaném případě přístup k dovolacímu soudu byl podmíněn splněním zákonné povinnosti být zastoupen advokátem ( věta prvá ) a povinností sepsat návrh advokátem ( ), kterážto omezení lze považovat za slučitelná se základním právem na přístup k (dovolacímu) soudu. Pokud stěžovatel těmto podmínkám přes výzvu a poučení soudem nevyhověl a dovolací soud v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními ( , část věty před středníkem, věta třetí ) řízení o dovolání zastavil, nelze takový zákonný postup označit za rozporný se základním právem stěžovatele na přístup k soudu. Ze stejných důvodů nutno považovat za zjevně neopodstatněný i návrh na zrušení části zákona s ústavní stížností spojený.

Tvrzení o nečinnosti Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. nebylo jakkoliv odůvodněno a Ústavní soud je posoudil jako zjevně neopodstatněné.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení a návrh s ní spojený podle ustanovení z důvodu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. října 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu