Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2535/10

Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze, Římská 32 proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 15. 6. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných , , a d, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Napadeným rozhodnutím, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh, byla s podrobným odůvodněním zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. 5. 2010, jímž bylo rozhodnuto tak, že podle § 71 odst. 5 tr. řádu se stěžovatel, který byl vzat do vazby rozhodnutím ze dne 27. 4. 2009 podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., nadále ponechává ve vazbě z téhož důvodu, současně se zamítají jeho žádosti ze dne 19. 4. 2010 a 19. 5. 2010 o propuštění z vazby a podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. ř. se nepřijímají nabídky záruk jmenovaných osob, nepřijímá se písemný slib stěžovatele a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka.

Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel obdobně jako v opravném prostředku proti rozhodnutí soudu I. stupně tvrdí vadný zákonu neodpovídající postup policejních orgánů v přípravném řízení v jeho trestní věci, který konkretizuje, a s poukazem na něj dovozuje, že policejní orgány a dozorující státní zastupitelství obešlo ustanovení § 166 tr. ř., upravující skončení vyšetřování. Podáním obžaloby bylo ukončeno přípravné řízení a formálně tak byla zachována lhůta pro další trvání jeho vazby (§ 71 odst. 9 tr. řádu). Nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení tak došlo k jeho ponechání ve vazbě a faktickému nezákonnému prodloužení vazby. Z těchto a dalších ve stížnosti uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadeným vazebním rozhodnutím Ústavní soud nezjistil. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí, jež Ústavní soud považuje za ústavně konformní, vysvětlil proč i dle jeho názoru je dána existence vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. Dostatečně také reagoval na námitky stěžovatele vznášené v zásadě i nyní v ústavní stížnosti poukazem na to, že tyto námitky týkající se údajných nedostatků v průběhu přípravného řízení nejsou významné v otázkách rozhodování o vazbě, spíše jde o námitky vztahující se k případnému vrácení věci státnímu zástupci k došetření. V poměru k těmto námitkám připomíná Ústavní soud zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí soudu tak možno odkázat a uzavřít, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu