Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2494/10

Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného Mgr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem Doudlebská 1046/8, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2010 sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2010 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta stížnost do tamtéž uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým bylo podle § 330 odst. 1 tr. řádu za použití § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců z trestního příkazu tamního soudu ze dne 22. srpna 2006 sp. zn. . Pro tento účel byl stěžovatel podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Stěžovatel namítal, že obecné soudy nezjistily v potřebném rozsahu skutkový stav, na základě něhož bylo potřeba posoudit, proč "podle svých sil" nenahradil škodu poškozenému. V této souvislosti poukázal na jednotlivé exekuce vedené na jeho majetek a nebezpečí trestního stíhání z důvodu skutkových podstat zakotvených v tr. zák., resp. od 1. 1. 2010 tr. zák. Uzavřel, že obecné soudy svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a tvrdil, že jimi byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhal, by Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení Městského soudu v Praze a následně obě v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Dle názoru Ústavního soudu rozhodnutí obecných soudů znaky svévole nevykazují. Jsou v přiměřeném rozsahu řádně, tj. takto vzhledem k učiněným závěrům v mezích argumentačního pole vymezeného okolnostmi na straně stěžovatele dostatečně odůvodněna ( tr. řádu) a z kautel ústavnosti tudíž nevybočují. Z toho důvodu lze konečný úsudek obecných soudů chápat jako ústavně přípustný výraz nezávislého soudního rozhodování (, , a y ČR).

Jak se podává z obsahu usnesení obecných soudů, tyto náležitě odůvodnily, proč dospěly ve vztahu ke stěžovateli k závěru o nenaplnění zákonné podmínky "aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil" (§ 59 odst. 2 tr. zák.); na základě svých zjištění (krom dalšího) uvedly, že na náhradu škody stěžovatel neuhradil jedinou korunu, ani nevstoupil do jednání o splátkách s poškozeným či jiným způsobem nehodlal splnit tuto podmínku stanovenou trestním příkazem, resp. aniž by se vystavoval nebezpečí trestního stíhání (§ 256a tr. zák., resp. § 223 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2010), nepokusil se o úhradu škody ani minimální částkou. Tyto rozhodovací důvody stěžovatel, který svou úmyslnou majetkovou trestnou činností [§ 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák.] způsobil škodu, v ústavní stížnosti konkrétními protiargumenty nezpochybňuje.

V důsledku uvedeného ostatní námitky stěžovatele ohledně jednotlivých exekucí vedených na jeho majetek nemohly řečený závěr vyvrátit. Proto bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí se tak stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu