Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2382/10

Ústavní soud rozhodl dne 30. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. V. H., zastoupeného JUDr. Barbarou Wondreysovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Velehradská 26, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010 č. j. -219 a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 6. 2009 č. j. -180, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen ve svých základních právech, zakotvených v d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v a 95 y. Poukázal na okolnosti, pro které se domáhal vydání bezdůvodného obohacení, jež podle jeho přesvědčení získal žalovaný tím, že využíval společnou část domu, kterého je sice spoluvlastníkem, avšak bez vědomí ostatních a bez jakékoli smlouvy a příslušné náhrady. Se závěry soudu o nedostatku jeho aktivní legitimace k podání návrhu vůči žalovanému nesouhlasí, když samo společenství vlastníků jednotek je pouze jejich správce, příjmy z pronájmu společných částí domu nejsou v žádném případě jeho příjmy, ale jsou podle podílu na společných částech domu příjmy vlastníků jednotek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že ústavní stížnost není přípustná [ , odst. 3, , odst. 1 písm. e) , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s a a opodstatněně shledal odvolání žalobce (nyní stěžovatele) nedůvodným. S poukazem na provedené důkazy, na příslušná ustanovení (zákona o vlastnictví bytů), jakož i na nález Ústavního soudu ČR ve věci

sp. zn.

, se vypořádal s uplatněnými námitkami odvolatelů (tedy i stěžovatele), vyložil, proč soud I. stupně dospěl ke správnému závěru při hodnocení postavení žalobců v předmětné věci, tj. závěru, dle kterého jim v daném sporu aktivní věcná legitimace nepřísluší a byl tedy důvod k zamítnutí žaloby. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze odmítnut pro jeho zjevnou neopodstatněnost, návrh napadající rozsudek soudu I. stupně pak pro jeho nepřípustnost [ , odst. 1 písm. e), a odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu