Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2597/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti D. J., zastoupeného JUDr. Petrem Topinkou, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NTZ 106/2008 ze dne 2. června 2010, a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci sp. zn. 2 KZV 49/2008 ze dne 8. března 2010, za účasti 1) Nejvyššího státního zastupitelství a 2)Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 3. září 2010 se stěžovatel domáhá zrušení shora označených rozhodnutí "nejméně v rozsahu zamítnutí stížnosti stěžovatele". Z nich bylo usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, zastaveno jeho trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2, písmo b), odst. 3 trestního zákona, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal, a usnesením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství byla zamítnuta jeho stížnost jako nedůvodná. Tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv podle , , , a 2, a d (dále jen ""), a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva").

2. V ústavní stížnosti je zastáván názor, že nebyly splněny podmínky pro to, aby bylo trestní stíhání vůbec vedeno, a že mělo být zastaveno "z některého pro stěžovatele příznivějšího zákonného důvodu", tj. dle § 172 odst. 1 písm. a) nebo b) trestního řádu. Použitý důvod pro zastavení trestního stíhání totiž prý nepředstavuje "dostatečnou občanskou satisfakci", neboť trestní stíhání bylo široce medializováno, čímž "široká veřejnost, a to včetně okolí stěžovatele, nabyla přesvědčení, že je stěžovatel zločincem mafiánského typu, což se jej, jeho rodiny a jeho známých hluboce dotklo a bude dotýkat ještě velmi dlouho". Státní zástupci tedy podle něj byli povinni hledat jinou interpretaci trestního řádu, nebo se o to alespoň pokusit.

3. Ještě předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

4. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti setrvale zdůrazňuje, že je ústavní stížnost subsidiární prostředek k ochraně vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Ústavní stížnost je proto nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje. V zákona je přitom rozvedeno, že krom vyčerpání procesních prostředků v jednom typu řízení se procesními prostředky rozumí i prostředky, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z vyloženého principu subsidiarity je proto třeba vyvodit, že Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tyto práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se tak fakticky projevuje i ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

5. Pomine-li se nepřípadná polemika stěžovatele s údajně nepřiléhavou interpretací trestního řádu (aplikace jednotlivých důvodů pro zastavení není věcí interpretace zákona, nýbrž jeho přiléhavé aplikace na řádně zjištěný skutkový stav, jemuž odpovídá volba aplikovaného ustanovení, a proto y porušen býti nemohl), je z ústavní stížnosti zřejmé, že stěžovatel se cítí být dotčen na svých osobnostních právech již samotným trestním stíháním, které vyústilo v napadená rozhodnutí, resp. medializací trestního stíhání. Tato práva jsou v ústavněprávní rovině garantována y. K jejich ochraně však stěžovateli právní řád poskytuje procesní prostředky, jež dosud zjevně vyčerpány nebyly. Pokud jde o tvrzené porušení dalších základních práv, stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně spatřuje jejich porušení, a proto se jeho tvrzením Ústavní soud dále nezabýval.

6. Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je předčasná. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona, jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2010

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj