Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2311/10

Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti Ing. M. M., PhDr., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 18. 5. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných , , d, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.

Napadeným rozhodnutím bylo, jak je patrno z jeho obsahu i obsahu připojených příloh - rozhodnutí soudů I. a II. stupně, odmítnuto jako nepřípustné dovolání stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 19. 5. 2009, jímž byl s podrobným zdůvodněním potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 6. 9. 2007, kterým jmenovaný soud I. stupně zamítl žalobu stěžovatele, aby žalované společnosti Vítkovice, a. s. byla stanovena povinnost zaplatit mu částku 15.017.888,40 Kč s příslušenstvím. Žalobě nebylo vyhověno (kromě jiných důvodů - nedostatku aktivní legitimace stěžovatele a zániku předmětné pohledávky v důsledku jejího nepřihlášení v rámci řízení o vyrovnání) také proto, že pohledávka stěžovatele, kterou získal jeho právní předchůdce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 11. 1995, jež vznikla z titulu bezdůvodného obohacení, je promlčena, přičemž pokud jde o délku promlčecí doby a jejího běhu, vycházel soud za použití ustanovení obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000, z ustanovení , 2 .

Dovolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím dovolání stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl, když učinil závěr, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Osvětlil i odlišnost případu řešeného rozhodnutím sp. zn. , připouštějícím ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti aplikaci ustanovení o promlčení podle obchodního zákoníku na nároky z bezdůvodného obohacení s tím, že východiskem těchto úvah je předpoklad, že bezdůvodné obohacení vzešlo z obchodního závazkového vztahu, tj. vztahu řídícího se obchodním zákoníkem, kterýžto předpoklad v posuzované věci naplněn nebyl.

Proti tomuto rozhodnutí dovolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po podrobném popisu skutkového děje obsáhle polemizuje se závěry obecných soudů, které při posuzování žalovaným vznesené námitky promlčení vycházely, jak shora naznačeno, s odkazem na v době uzavírání postupní smlouvy účinné právní úpravy - ustanovení obchodního zákoníku, z ustanovení , a to v podstatě s odůvodněním, že vztah založený postupní smlouvou ze dne 8. 11. 1995, jejíž vznik a nároky z ní vzešlé třeba posuzovat podle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy, nemohl být vztahem obchodním. Stěžovatel je naopak, z důvodů, které rozvedl, přesvědčen o tom, že šlo o obchodní závazkový vztah, má za to, že aplikace ustanovení obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 8. 11. 1995, provedená obecnými soudy je protiústavní. Obecné soudy podle něj aplikací a interpretací uvedeného ustanovení postupovaly zjevně v rozporu s účelem a smyslem obchodního zákoníku, jež je základní normou obchodního práva, která má obecně upravovat vztahy mezi podnikateli, a v důsledku toho zasáhly do principu spravedlnosti, rovnosti a práva na ochranu vlastnického práva. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší soud své závěry o nepoužitelnosti příslušných ustanovení obchodního zákoníku na posouzení promlčecí doby v daném případě náležitě objasnil. Učinil tak způsobem, v němž Ústavní soud neshledal protiústavnost, úvahy jmenovaného soudu vedoucí k uvedenému závěru odpovídají judikatuře dovolacího soudu, vycházející z judikatury Ústavního soudu, kterou také v rozhodnutí citoval, a proto lze na jeho zdůvodnění zcela odkázat a uzavřít, že zásah do ústavně zaručovaných práv stěžovatele napadeným rozhodnutím zjištěn nebyl. Proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle , o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu