Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2186/10

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem, se sídlem Jeremiášova 18, 370 01 České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu, v němž spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , bylo rozhodnuto tak, že usnesení soud prvního stupně se potvrzuje. Prvoinstančním usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. , byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro odvolací řízení ( ).

Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního řízení namítá v zásadě tři stížnostní body. Tvrdí, že o jeho návrhu na ustanovení zástupce, který byl podán zároveň s odvoláním, rozhodl soud až po odmítnutí odvolání. Dále nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení, které je založeno na tom, že stěžovatel nedoložil skutečnosti rozhodné pro ustanovení zástupce. Obecné soudy podle názoru stěžovatele "zapřely"y, která měl stěžovatel doručit k prokázání skutečností rozhodných ve smyslu Konečně tvrdí, že odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně nemělo být vůbec přípustné a Krajský soud v Českých Budějovicích o něm neměl věcně rozhodovat.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Ustanovení umožňuje, aby účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (), předseda senátu ustanovil na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.

K první námitce ohledně časové souslednosti postupu obecných soudů při rozhodování o návrzích stěžovatele odkazuje Ústavní soud na úvodní odstavec usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. , v němž soud vyjasňuje, s ohledem na předchozí nejasné podání stěžovatele a jeho následnou procesní pasivitu, že považuje odvolací řízení za zahájené až dnem 15. 2. 2010. V návaznosti na zahájení tohoto odvolacího řízení - v jeho průběhu - bylo rozhodováno usnesením prvostupňového soudu o stěžovatelově návrhu.

Ke druhé námitce, v níž stěžovatel zpochybňuje věcné odůvodnění napadeného usnesení, Ústavní soud konstatuje, že toto odůvodnění nijak nevybočuje z požadavků, které obecné soudy kladou na obsah a konkrétnost prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Jak plyne z rozhodnutí soudu prvního stupně, stěžovatel vyplnil příslušný formulář, avšak navzdory poučení nesdělil ani nedoložil výši svých příjmů, konkrétně uváděných dávek v hmotné nouzi. Pokud stěžovatel připomínal, že své poměry prokazoval již v dřívějších řízeních, prvostupňový soud uvedl, že není rozhodné, jaké byly poměry stěžovatele v minulosti. Odůvodnění napadeného usnesení (k námitce stěžovatele) zcela logicky a přesvědčivě uzavírá, že žalobce nedoložil své předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, čímž nenaplnil jednu z podmínek kladených pro ustanovení advokáta. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel měl v řízení dostatek prostoru, aby požadované doklady předložil, avšak toliko vlastní nečinností (navzdory poučení) způsobil zamítnutí svého návrhu.

K další tvrzené námitce stěžovatele, že odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce není přípustné a že Krajský soud v Českých Budějovicích o něm neměl rozhodovat, je nutno uvést, že tato námitka se Ústavnímu soudu jeví v kontextu posuzovaného případu jako vnitřně rozporná a protismyslná. Pokud stěžovatel z vlastní interpretace ustanovení dovozuje, že odvolání proti usnesení okresního soudu není přípustné, není zřejmé, proč takové odvolání podával. V návaznosti na to není jasné, proč se nyní dožaduje zrušení rozhodnutí o tomto odvolání, neboť uvažováno zcela hypoteticky, vyhověním stěžovatelovu návrhu Ústavním soudem by se v právní sféře stěžovatele nic nezměnilo, neboť by o jeho návrhu bylo zamítavě rozhodnuto usnesením okresního soudu.

Kromě toho Ústavní soud zdůrazňuje, že výklad jednoduchého práva, včetně , je úkolem obecných soudů. Ústavní soud do takového výkladu nezasahuje, pokud nejsou dotčena základní práva. Judikatura přípustnost odvolání proti usnesení o ustanovení zástupce standardními výkladovými metodami dovozuje (jak učinil i krajský soud) a na témže stanovisku stojí i právní doktrína (Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. . Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 114).

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu