Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1999/10

Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky M. K., zastoupené JUDr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem Paní Zdislavy 304, Česká Lípa, o ústavní stížnosti proti postupu Okresního soudu v České Lípě v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 10. 7. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), doplněný přípisem ze dne 14. 9. 2010, jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala, aby bylo zastaveno její trestní stíhání vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. na základě obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v České Lípě dne 10. 4. 2007 pod sp. zn. 1 ZT 513/2006 pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka měla za to, že postup orgánů činných v trestním řízení konstituoval neoprávněný zásah do jejích ústavně zaručených práv, vyplývajících z , věty první, d, neboť soudní řízení již trvá déle než tři roky, což je zcela neúměrné tomu, o jaký trestný čin se jedná.

Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda byl návrh podán včas, zda byl přípustný a zda splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti, vyžadované .

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Jinými slovy řečeno, za situace, kdy se trestní řízení nachází ve fázi hlavního líčení před soudem prvního stupně, se stěžovatelka musí nejprve domáhat nápravy případných vad obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. prostřednictvím řádných, příp. mimořádných opravných prostředků, a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud (srov. ).

Z judikatury Ústavního soudu plyne, že existenci průtahů v řízení či nepřiměřenou délku soudního řízení jsou obecné soudy povinny zohlednit při rozhodování o výši trestu (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 157, str. 287 a násl.), ve zcela výjimečných případech mohou eventuálně trestní řízení zastavit (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 67, str. 707 a násl.). Domnívá-li se stěžovatelka, že v její trestní věci aktuálně dochází k průtahům, tzn. nejde jen o celkovou délku řízení, ale o situaci, kdy jsou příslušné orgány v její věci nečinné, může využít institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů. Nadto se stěžovatelka může domáhat kompenzace cestou , o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že v dané fázi trestního řízení nebyly doposud vyčerpány všechny možnosti, jimiž by bylo možno tvrzený zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky zhojit, Ústavnímu soudu proto za daných okolností nepříslušelo do probíhajícího řízení jakkoliv zasahovat.

Konečně je třeba podotknout, že petit ústavní stížnosti, tak jak byl stěžovatelkou formulován, požadoval po Ústavním soudu vydání rozhodnutí, jež nenáleží do jeho kompetence. Ústavní soud je dle y při svém rozhodování vázán mimo jiné i , který v vymezuje, jaká opatření by mohl Ústavní soud k ochraně práv stěžovatelky přijmout. Citované ustanovení ovšem neumožňuje, aby Ústavní soud suploval činnost obecných soudů a ve věci sám rozhodl, tzn. aby trestní řízení zastavil; takové rozhodnutí náleží do výlučné kompetence orgánů činných v trestním řízení. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle jako návrh, k jehož projednání nebyl příslušný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2010

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj