Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2124/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele V. V., právně zastoupeného advokátem JUDr. Ivo Pavlů, se sídlem nám. T. G. Masaryka 11, Prostějov, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 8. 2006 sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 7. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Napadeným rozsudkem okresního soudu bylo v meritu věci rozhodnuto tak, že spoluvlastnictví mezi stěžovatelem a Mgr. V. V. se za náhradu ruší. Toto rozhodnutí bylo posléze potvrzeno odvolacím soudem s tím, že Nejvyšší soud podané dovolání odmítl.

Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že právní doktrína akcentuje větší význam práv na život a zdraví a jeho práv ochranu v poměru k právům majetkovým. Zdravotní stav stěžovatele je dlouhodobě vážný a zrušení spoluvlastnictví k domu, kde je zvyklý a kde žil prakticky celý život, výraznou měrou přispěje ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Obecné soudy v předmětném případě zcela účelově akcentovaly údajné konflikty mezi spoluvlastníky, na jejichž "existenci" byla vystavěna argumentace pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Stěžovatel vnímá rozhodnutí obecných soudů jako nedovolený zásah do nedotknutelnosti obydlí, který vybočuje z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."). Zbavení stěžovatele podílu na sporné nemovitosti považuje za rozporné s dobrými mravy, neboť za částkou získanou vypořádáním si nemůže zajistit adekvátní náhradu. Svépomocně postavená garsoniéra v Olomouci se nachází ve 4. nadzemním podlaží a je pro stěžovatele zcela zdravotně nevhodná a nemůže splňovat kritéria pro adekvátní bydlení. Dle náhledu stěžovatele došlo k zásahu do jeho základních práv, jež jsou mu garantovány , 12 a 36 d.

III.

Ústavní soud se návrhem stěžovatele zabýval, přičemž dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Jednou z námitek stěžovatele je chybná aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o. z. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu přichází v této souvislosti v úvahu porušení práva na spravedlivý proces toliko tehdy, jestliže by závěry obecných soudů byly v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly, nebo tehdy, jestliže by byla některá z norem podústavního ("jednoduchého") práva interpretována způsobem, nacházejícím se v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), nebo jednalo-li by se o interpretaci založenou na ústavně nepřípustné svévoli (např. nerespektování kogentní normy). Nic takového však zjištěno nebylo. Ustanovení poskytuje obecným soudům značnou míru volnosti při uvážení všech relevantních okolností konkrétního případu. Zákon toliko příkladmo uvádí některá kritéria, k nimž obecný soud při vypořádání přihlíží, ovšem není jimi vázán. Určení, kterému ze spoluvlastníků bude věc přikázána, je výlučně věcí volné úvahy obecných soudů a Ústavní soud důsledně respektuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, není povolán tyto jejich závěry, za předpokladu, že jsou řádně odůvodněny, jakkoliv přehodnocovat, a to ani v případě, že by se s nimi sám neztotožňoval. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud shledal, že výrok o zrušení spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví vedlejšího účastníka byl odůvodněn dostatečně a interpretace relevantních ustanovení občanskoprávních předpisů nevybočila z mezí ústavnosti.

Z rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že v minulosti vzniklé a v rámci přestupkového řízení řešené spory nebyly jediným kritériem, na jehož základě obecné soudy přistoupily k vypořádání spoluvlastnictví. Z odůvodnění okresního soudu vyplývá, že se soud zabýval otázkou, nakolik je sporná nemovitost stěžovatelem využívána, vyžádal si podklady o spotřebě plynu a elektřiny. Dalším hlediskem bylo účelné využívání nemovitosti a její údržba. Stejně tak soud přihlédl ke skutečnosti, že nemovitost nelze reálně rozdělit.

Z výše uvedených důvodů lze dle náhledu Ústavního soudu považovat napadená rozhodnutí obecných soudů za ústavně konformní.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu