Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2199/10

Ústavní soud rozhodl dne 2. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) H. B., 2) V. Š. a 3) K. T., zastoupených Mgr. Pavlem Císařem, advokátem se sídlem Malá 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2010 č. j. -171, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2008 č. j. -136 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007 č. j. -104, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto (usneseními Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze) o zrušení obchodní společnosti, jejímiž byli společníky a nařízena její likvidace; a dále Nejvyšším soudem o odmítnutí jejich dovolání. Jak se podává z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, dle něj závěr, že pro zrušení společnosti ve smyslu obch. zák. není významné, který ze společníků rozpory mezi nimi zavinil, je z uvedeného ustanovení "do té míry zřejmý, že založit přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže".

V rámci svých stížnostních bodů stěžovatelé podrobně rozvedli jakým způsobem navrhovatel (takto vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem) k jejich újmě jako společník s 50% obchodním podílem znemožňoval jakoukoliv reálnou součinnost společníků, resp. v důsledku toho činnost předmětné společnosti, a jak coby jediný jednatel postupoval při realizaci právních úkonů společnosti. Mají za to, že výklad ustanovení § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák. (v němž jsou obsaženy důvody zakládající zrušení obchodní společnosti) ze strany obecných soudů, jež tyto skutečnosti z pohledu interpretace jeho znění v části "společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky" nezohlednily, zakládá dotčení v jejich ústavně zaručených základních právech, zakotvených v a d. Proto se domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další).

V posuzované záležitosti stěžovatelů interpretace relevantního právního rámce provedená obecnými soudy dle přesvědčení Ústavního soudu výrazem svévole není a zásah do uvedených základních práv nezakládá; je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

).

S ohledem na to byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. září 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu