Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2002/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky B & B International s.r.o., se sídlem v Borové 57, zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 4 ECm 7/2009-55 ze dne 2. dubna 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i ostatní náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích práv vyplývajících z , a y (dále jen ""), z , a d (dále jen "") a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "soud") sp. zn. 4 ECm 7/2009 Ústavní soud zjistil, že soud v záhlaví citovaným rozhodnutím uložil stěžovatelce zaplatit Ochranné organizaci autorské - Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl, o. s. (dále jen "žalobkyně") částku 8.626,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 8.626,50 Kč ode dne 19. května 2008 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů a nahradit žalované náklady řízení ve výši 15.530,- Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že soud porušil její procesní i další práva, a to např. absencí poučení soudu vůči stěžovatelce (aniž by absentující poučení blíže specifikovala) a zejména pak z důvodu nesprávného právního posouzení věci a odsouzení stěžovatelky k úhradě pro ni značné částky, aniž by k tomu byly splněny zákonné důvody a podmínky. Stěžovatelka vyjadřuje přesvědčení, že se soud nezabýval její obranou, k její obraně při svém rozhodování nepřihlédl, vycházel z důkazů, které stěžovatelka zpochybnila, a nepřihlédl k námitce promlčení, v důsledku čehož rozhodl nesprávně. V záhlaví citované rozhodnutí má podle stěžovatelky značný negativní dopad do jejího právního postavení a negativně zasahuje i do jejího majetku tím, že byla odsouzena k zaplacení žalované částky a nákladů řízení, aniž by to bylo důvodné.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V projednávaném případě je podstatnou též ta skutečnost, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o částce 8.626,50 Kč, kterou lze označit za bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Podle přesvědčení Ústavního soudu ve věci stěžovatelky soud postupoval a v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými vě,ě i Úmluvě. Své rozhodnutí logicky, přehledně, srozumitelně a dostatečně odůvodnil, vypořádal se s rozhodujícími skutečnostmi i námitkami a argumenty stěžovatelky, přičemž jeho závěry rozhodně nelze podle náhledu Ústavního soudu označit ani za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. září 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu