Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2409/10

Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Ing. I. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Blanická 25, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2009 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2009 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v , d, , odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále k porušení y ČR.

V uvedených právech se cítí být stěžovatel dotčen z toho důvodu, že mu bylo dle jeho tvrzení upřeno právo účastnit se projednání jeho trestní věci, když sice původně požádal, aby řízení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, nicméně jeho úmysl nesměřoval k tomu, že by nechtěl využít svého práva na závěrečný návrh a posledního slova. Jelikož šlo v daném případě o mediálně sledovanou kauzu v důsledku změny pohlaví původní spoluobžalované, stěžovatel se chtěl toliko, jak uvádí, vyhnout publicitě. Při pátém hlavním líčení před soudem prvého stupně byla ovšem trestní věc spoluobžalované vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, poté hlavní líčení přerušeno a v následném jeho pokračování předseda senátu prohlásil dokazování za skončené a udělil slovo k závěrečným návrhům. Tyto byly předneseny, hlavní líčení přerušeno za účelem porady senátu a posléze vyhlášen meritorní rozsudek. Tímto způsobem bylo stěžovateli dle jeho tvrzení de facto znemožněno se vyjádřit k provedeným důkazům, když tak učinil toliko prostřednictvím obhájce, a bez jeho přítomnosti rozhodnuto. Stěžovatel má za to, že hlavní líčení mělo být (po zmíněném vyloučení trestní věci spoluobžalované k samostatnému projednání a rozhodnutí) odročeno, aby mohl realizovat svá procesní práva, neboť jeho vyjádření ve smyslu § 202 odst. 5 tr. řádu, jak zdůraznil, nebylo jeho "rozhodnutím konečným".

V důsledku uvedeného se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze brojil stěžovatel rovněž dovoláním, které Nejvyšší soud ČR, poté co jej posoudil z pohledu § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, usnesením ze dne 24. března 2010 sp. zn. jako zjevně neopodstatněné odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení poukázal mimo jiné na to, že soud není povinen uvědomit obviněného, kdy v hlavním líčení ukončí dokazování a vyhlásí meritorní rozhodnutí. Rovněž konstatoval, že pokud stěžovatel využil svého práva vymezeného v § 202 odst. 5 tr. řádu a neúčastnil se hlavního líčení, přičemž byly splněny podmínky pro jeho konání bez přítomnosti stěžovatele a současně nebyly dány důvody pro jeho odročení (§ 202 odst. 5, § 2 odst. 4, § 181 odst. 2, § 219 odst. 1 tr. řádu), nutno upřít námitkám stěžovatele důvodnost.

K tomu Ústavní soud dodává, že argumentace obsažená v usnesení Nejvyššího soudu je vystavěna ústavně souladným způsobem (, , , y ČR, d) a pakliže stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, s nimiž se dovolací soud náležitě vypořádal, postačí na obsah odůvodnění jeho usnesení pro stručnost odkázat.

Stěžovatelovy námitky jsou z pohledu jeho výtek bez významu potud, že za volbu své procesní taktiky nese přirozeně odpovědnost sám a důsledky z ní (ve shodě se zákonem) plynoucí nelze ex post přičítat k tíži obecných soudů či dokonce z nich bez dalšího vyvozovat porušení ústavně zaručených práv.

Za této situace nemohla být ústavní stížnost posouzena jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná; proto o ní bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu