Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 30/10

Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická, rozhodlo o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení a 4 , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení až 4, a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I.

Vymezení věci a rekapitulace návrhu

Ústavnímu soudu byl dne 11. května 2010 doručen návrh skupiny 32 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") na zrušení a 4 , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení až 4, a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel považuje předmětná zákonná ustanovení za rozporná s y, , , a 2 d (dále jen " "), s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva") a s Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt").

Za smysl svého návrhu považuje navrhovatel docílit toho, aby občané České republiky (a v minulosti občané Československé republiky), kteří nebyli držiteli českého (československého) státního občanství v době, kdy zákonné lhůty umožnily uplatnit restituční nároky a v mezidobí občanství nabyli, mohli uplatnit práva plynoucí z restitučních zákonů. Navrhovatel považuje za ústavně nekonformní pro oprávněné osoby samu podmínku státního občanství. Svoje tvrzení v tomto směru opírá o restriktivní výklad y, dále o argumentaci obsaženou v odlišném stanovisku soudkyně Ivy Brožové k nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, dále v odlišných stanoviscích k nálezu

sp. zn.

a podpůrně i odkazem na úvahy Nejvyššího správního soudu o relativizaci pojmu státního občanství v důsledku existence Evropské unie a vývoje pojmu "evropského občanství" (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -82), jakož i závěry Výboru Spojených národů pro lidské práva a Helsinského výboru Kongresu USA. Navrhovatel se ale nedomáhá zrušení podmínky státního občanství, obsažené v restitučních zákonech, nýbrž toliko zákonných ustanovení pro uplatnění restitučních nároků a pléduje tím pro "opětovnou možnost domáhat se neprávem odňatého majetku těm občanům České republiky, kteří nemohli o majetek žádat v původně stanovených lhůtách, protože v té době nebyli držiteli státního občanství České republiky". Důvodnost tohoto postupu spatřuje v ukončení platnosti Úmluvy o naturalizaci mezi Československem a Spojenými státy americkými v roce 1997, jež znamenalo zrušení zákazu dvojího státního občanství a umožnění získání státního občanství České republiky státním občanům USA bez sankce jeho ztráty, jakož i v přijetí , o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, jenž zjednodušil získání státního občanství České republiky bývalým občanům. Vyloučení těchto osob z možnosti podílet se na zmírnění majetkových křivd spáchaných komunistickým režimem vůči nim považuje navrhovatel za protiústavní diskriminaci. Vůči možnému uplatnění překážky věci rozhodnuté (nálezem

sp. zn.

), a to ohledně navrhovaného zrušení věty první , navrhovatel argumentuje komplexností jím předloženého návrhu.

II.

Dikce napadených zákonných ustanovení

Dle ustanovení , ve znění nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., platí: "K vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců, jinak její nárok zanikne." Odstavec 4 uvedeného zákonného ustanovení, rovněž ve znění nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., pak zní: "Nevyhoví-li povinná osoba výzvě podle odstavce 2, může oprávněná osoba uplatnit své nároky u soudu ve lhůtě jednoho roku."

Ustanovení až 4 , ve znění , zní:

"(2) Byla-li nemovitost vydána podle § 9, mohly oprávněné osoby, které splňovaly všechny podmínky oprávněné osoby k 31. lednu 1993 nebo k 1. září 1993 a jejichž nároky uplatněné ve lhůtě podle odstavce 4 nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána, do šesti měsíců ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 4. Oprávněná osoba podle odstavce 5 může u soudu uplatnit nárok vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána podle § 9, do šesti měsíců od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 5.

(3) Oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitostí a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do pěti let ode dne 24. června 1991. Oprávněná osoba podle odstavce 5 může uplatnit nároky podle tohoto odstavce do 31. prosince 1996. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají.

(4) Právo na vydání nemovitosti podle § 6 mohla oprávněná osoba, s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do 31. ledna 1993, a pokud jde o nároky vyplývající z čl. II, do 1. září 1993. Náhrady za živý a mrtvý inventář podle § 20 mohla oprávněná osoba, s výjimkou oprávněné osoby podle odstavce 5, uplatnit do 31. března 1993. V případě uvedeném v § 6 odst. 1 písm. a) počala osmnáctiměsíční lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, došlo-li k tomuto rozhodnutí po 1. červenci 1993. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zaniklo. Lhůty pro předkládání písemných důkazů v řízení před pozemkovým úřadem se řídí obecnými předpisy o správním řízení."

Dle ustanovení , ve znění , platí: "Lhůta podle odstavce 6 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona. Návrh podle odstavce 8 lze podat nejpozději do 31. prosince 1996 a může tak učinit oprávněná osoba uvedená v ."

Ustanovení , ve znění , poslední z navrhovatelem napadených zákonných ustanovení, zní: "Lhůta podle odstavce 2 počne běžet ode dne účinnosti tohoto zákona, a to pro oprávněné osoby uvedené v ."

III.

Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích u stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Dle konstantní judikatury Ústavního soudu (nálezy

sp. zn.

,

a další) z ustanovení a vyplývá, že u právních předpisů vydaných před nabytím účinnosti y je Ústavní soud oprávněn přezkoumávat jejich obsahový soulad se stávajícím ústavním pořádkem, nikoli však ústavnost procedury jejich vzniku a dodržení normotvorné kompetence.

Napadená ustanovení a 4 platí ve znění nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. Byla tudíž přijata před nabytím účinnosti y, pročež není u nich naplněna podmínka přezkumu ústavnosti procedury jejich vzniku a dodržení normotvorné procedury.

Napadená ustanovení až 4, a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, platí ve znění (když novelou provedenou došlo v zákona o půdě toliko ke změně číslování odstavců). Ze stenografického záznamu jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo zjištěno (http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=3240), že Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. , kterým se upravují některé otázky související se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve 3. čtení na své 39. schůzi dne 2. února 1996, kdy z přítomných 172 poslankyň a poslanců se pro jeho přijetí vyslovilo 121 poslankyň a poslanců, proti hlasovalo 36. Předmětný zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl pod č. řádně vyhlášen v částce 11 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 9. února 1996, a dle čl. III. nabyl účinnosti dnem vyhlášení, čili dnem rozeslání příslušné částky Sbírky zákonů.

IV.

Obsahový soulad napadených ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích a zákona o půdě s ústavním pořádkem

Dle právního názoru Ústavního soudu lhůta prima facie bez dalšího nevykazuje a ani nemůže vykazovat znaky protiústavnosti, tyto pak mohou být dány teprve "konkrétními okolnostmi" posuzované věci, jinými slovy, posouzení ústavnosti lhůty je posouzením kontextuálním (

sp. zn.

). Těmito "konkrétními okolnostmi", čili hledisky kontextuálního posouzení ústavnosti lhůty dle dosavadní judikatury Ústavního soudu jsou:

* nepřiměřenost (disproporcionalita) lhůty ve vztahu k ní časově omezené možnosti uplatnění ústavně garantovaného práva (nároku), případně k ní vymezenému časovému úseku omezení subjektivního práva. Z uvedeného pohledu Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

zrušil ustanovení a , jež představovala nepřiměřené omezení vlastnického práva, porušení ve spojení s y (za ústavně konformní soud považoval v rozhodovaném kontextu takovou právní úpravu, jež by toto omezení zakládala pouze ve zcela nezbytném časovém rozsahu, kterým lze rozumět toliko minimální časové, a to zřetelně prima facie "přechodné" údobí, nikoli ale lhůtu deseti let);

* svévole zákonodárce při stanovení lhůty (jejím zakotvení anebo zrušení). Ve smyslu tohoto hlediska posuzování ústavnosti lhůty postupoval soud ve věci

sp. zn.

, v níž za protiústavní označil zrušení ustanovení až (dále též "obč. zák.") provedené , jímž zákonodárce zasáhl do legitimního očekávání přesně vymezeného okruhu subjektů pouhý jeden den před uplynutím lhůty, ve které by došlo k nabytí vlastnického práva, v důsledku čehož subjekty, které jednaly v důvěře v předem státem stanovené podmínky, byly pouhý den před uplynutím zmíněné lhůty konfrontovány se svévolným postupem státu, jejž soud shledal rozporným s Dodatkového protokolu k Úmluvě (a to s odvoláním se na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v kause Broniowski proti Polsku z r. 2002, Gratzinger a Gratzingerová proti České republice z r. 2002, Zvolský a Zvolská proti České republice z r. 2001);

* ústavně neakceptovatelná nerovnost dvou skupin subjektů, jež je výsledkem zrušení určité zákonné podmínky uplatnění práva pro její protiústavnost, přičemž se tímto zrušením pro dotčenou skupinu subjektů v důsledku uplynutí lhůt již v důsledku derogace bez dalšího možnost uplatnění práva neotevírá. Vycházeje z takto chápané "konkrétní okolnosti", v nálezech

sp. zn.

a

Ústavní soud zrušením ustanovení stanovujícího počátek lhůty pro uplatnění restitučního nároku otevřel možnost jejich uplatnění i pro ty oprávněné osoby, jež v důsledku podmínky trvalého pobytu ve lhůtách původních nároky úspěšně uplatnit nemohly. Soud v této souvislosti konstatoval, že "tyto osoby proto byly fakticky vyloučeny z okruhu oprávněných osob, které se mohly domáhat finanční náhrady, a byly tedy - ve srovnání s jinými oprávněnými osobami - protiústavně znevýhodněny a ocitly se vůči nim v nerovném právním postavení".

V předmětné věci navrhovatelem tvrzenou diskriminaci osob, jež nabyly státní občanství České republiky po uplynutí lhůt pro uplatnění nároků dle zákona o mimosoudních rehabilitacích a zákona o půdě, ve vztahu k těm, které státním občanstvím v období vymezeném těmito lhůtami disponovaly, nelze podřadit pod žádný z uvedených důvodů zakládajících protiústavnost lhůt. Posouzení důvodnosti zákonného zakotvení nových lhůt pro uplatnění restitučních nároků další skupině oprávněných osob není věcí kontroly ústavnosti, nýbrž je v dispozici demokratického zákonodárce.

Uvedený závěr plyne i z právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu

sp. zn.

, kterým byl zamítnut návrh na zrušení věty první : "Navrženými zásahy do zákona o půdě by se otevřela cesta pro novou fázi restitučních sporů osob, které získaly české státní občanství po lhůtách k uplatnění nároků na restituci, tedy za situace, kdy již v mnoha případech došlo k nové úpravě právních poměrů a k založení nových vlastnických vztahů. V důsledku toho by došlo k narušení principu právní jistoty a k destabilizaci právního řádu, neboť i vlastnictví, řádně nabyté na základě předchozí právní úpravy, je chráněno d. Z těchto okolností pak vyplývají též důvody pro odlišný postup při hodnocení podmínky státního občanství, získaného před uplynutím lhůt ke vznesení nároku na vydání nemovitosti a případů, kdy bylo státní občanství získáno až dodatečně."

V důsledku takto vyložených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh na zrušení ustanovení a 4 , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a věty druhé, odst. 3 a 4, a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je zčásti zjevně neopodstatněný (a to u a 4 , ve znění pozdějších předpisů, a až 4, a , ve znění pozdějších předpisů), a zčásti nepřípustný (a to u věty první , ve znění pozdějších předpisů), pročež návrh na jejich zrušení odmítl [ , b) , ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud tak učinil v plénu, a to s ohledem na ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. b), čl. 2 odst. 1 rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti senátů plénem, publikovaného pod č. 200/2010 Sb.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat ( ).

V Brně dne 7. září 2010

Pavel Rychetský

předseda Ústavního soudu