Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1569/10

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele S. Č., zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem, Škroupova 957, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2007, sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů, v nichž spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv, zejm. práva na spravedlivý proces dle d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. , byl zamítnut návrh stěžovatele na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2004, č. j. -8. Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září 2007, sp. zn. , bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Obecné soudy se zabývaly tvrzením stěžovatele, že (zbývající) částku, která byla předmětem exekuce, povinnému již zaplatil v hotovosti, což stěžovatel dokládal kopií směnky, na jejímž rubu byl rukou napsán text o uhrazení dluhu povinnému s dvěma podpisy, o jednom z nich stěžovatel tvrdil, že patřil povinnému. Po dalším dokazování soudy uzavřely, že stěžovatel předání peněz neprokázal, neboť ostatní důkazy vedou k závěru opačnému, přičemž znalecký posudek, který by objasnil pravost podpisu povinného nemohl být proveden, protože stěžovatel předložil pouze fotokopii y.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. , bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že spornou částku 142.200,- Kč zaplatil povinnému, o čemž svědčí zápis na rubu směnky, který má dokládat uhrazení splátky povinnému. Tuto směnku stěžovatel předložil v řízení v kopii a na výzvu soudu i v originálu, který soud ověřil se založenou kopií. Následně byl originál směnky se zápisem stěžovateli při vloupání do kanceláře odcizen a na opakovanou výzvu soudu za účelem nařízení znaleckého posudku tento originál stěžovatel již nemohl předložit. Dále stěžovatel poukazuje na další nesrovnalosti obsahu směnek předložených jím a oprávněným. Vytýká především obecným soudů, že nepodrobily znaleckému zkoumání y založené ve spise, zejména směnek předložených oprávněným.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

V ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud ničeho, z čeho by bylo možno usuzovat na protiústavní zásah do základních práv stěžovatele. Podstatou námitek stěžovatele je nesouhlas s důkazním hodnocením, jak jej provedly obecné soudy.

Je zjevné, že obecné soudy se při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, se zásadou volného hodnocení důkazů, obsaženou v a představující princip jejich nezávislosti. Za takového zjištění pak Ústavní soud není ani oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, atrahovat tak na sebe právo přezkumného dohledu

a "hodnotit" hodnocení důkazů učiněná obecnými soudy ( , 82 a 83 y ČR, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a násl.).

Vzhledem k charakteru řízení (návrh na zastavení exekuce) obecné soudy spatřovaly důkazní břemeno na straně stěžovatele. Krajský soud v Hradci Králové výslovně uvedl, že text na rubu stěžovatelem předložené směnky je nutno kvalifikovat jako kvitanci. Protože oprávněný její pravost popřel, bylo na povinném, aby prokázal pravost jím předložené y a pravost podpisu oprávněného. Soudy byly zajedno v tom, že stěžovatel důkazy způsobilé prokázat pravost podpisu nepředložil. V odvolání se pravost předložené y přitom nepokusil prokázat ani jinými důkazními návrhy. K námitce stěžovatele ohledně znaleckého posudku listin předložených oprávněným již Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že tyto důkazy by žádnou informaci o pravosti kvitance nepřinesly [srov. usnesení soudu druhého stupně str. 2-3]. V usnesení Okresního soudu v Hradci Králové je dále podrobně popsáno, jaká další zjištění vyvracejí tvrzení stěžovatele, a to zejména s ohledem na předchozí probíhající soudní (vykonavací) řízení, v nichž stěžovatel tvrzení o zaplacení pohledávky neuplatnil [str. 5-6 usnesení].

Ústavní soud proto uzavírá, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, nýbrž tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.

Ústavní soud připomíná, že rozeznává v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, jejích přílohách a již obecným soudem nashromážděného spisového materiálu. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Z tohoto důvodu Ústavní soud nejednal ani s vedlejším účastníkem řízení.

Pro uvedené Ústavní soud ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. září 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu