Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2499/10

Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. S., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu bylo dne 26. 8. 2010 doručeno podání, v němž navrhovatel namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu v trestní věci, projednávané u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. . Navrhovatel žádal, aby Ústavní soud vyslovil, že v uvedené trestní věci byl porušen zákon. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud buď sám trestní stíhání stěžovatele zastavil, nebo aby obecnému soudu nařídil vydat rozhodnutí o zastavení trestního stíhání stěžovatele, případně aby uvedenému soudu nařídil vyhovět všem důkazním návrhům obhajoby a na provedení těchto důkazů obecným soudem dohlížel.

Z podání stěžovatele dále vyplynulo, že byl v uvedené trestní věci rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 4. 2010 č. j. -404, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Tento rozsudek však dosud nenabyl právní moci, neboť jej Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

II.

Podle článku 87 odst. 1 písm. d)y (dále jen "") rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. V řízení o ústavních stížnostech však Ústavní soud sám musí postupovat podle zákona, konkrétně se držet procesního postupu vymezeného , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""); Ústavní soud musí dále respektovat meze své působnosti a pravomoci (srov. článek 2 odst. 3 a článek 83y, resp. článek 2 odst. 2d).

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, jež stanoví. Podle věta první je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z návrhu je však patrné, že se stěžovatel zásahu Ústavního soudu domáhá v okamžiku, kdy o jeho vině trestným činem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a ve věci má znovu jednat soud prvého stupně. Je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost je toliko podpůrným (subsidiárním) prostředkem ochrany základních práv, jenž lze uplatnit teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V projednávané věci byla základním právům stěžovatele zjevně poskytnuta ochrana obecnými soudy, přinejmenším v rámci instančního přezkumu (srov. článek 4y, podle nějž jsou práva a svobody pod ochranou soudní moci). Stěžovatel může i nadále k ochraně svých práv uplatňovat všechny procesní prostředky, jež mu trestní řád dává k dispozici, včetně podání řádných a mimořádných opravných prostředků. Ústavnímu soudu rozhodně nepřísluší role orgánu, který by v dosud neskončených věcech prováděl průběžnou kontrolu procesního postupu obecných soudů v trestním řízení.

Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je zjevně "předčasná" a tudíž nepřípustná. Za této situace považoval Ústavní soud za nadbytečné stěžovatele vyzývat k odstranění vad, zejména nedostatku povinného zastoupení advokátem ve smyslu zákona o Ústavním soud, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2010

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj