Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1050/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně K. K., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., zastoupenému, advokátem, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2004, č. j. -49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. září 2002, č. j. -38, jímž Městský soud v Praze odmítl jako opožděné odvolání žalobkyně podle (dále též jen „ “ ). Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že odvolání je opožděné, jelikož odvoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2002, č. j. -23, byl žalobkyni doručen 21. února 2002 a tato odvolání podala na poštu k přepravě až 11. března 2002.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítala nesprávné právní posouzení počátku běhu odvolací lhůty na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Přípustnost dovolání opírala o ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2000 (tedy ve znění před novelou provedenou ). Přitom poukazovala na ustanovení bodu 17., hlavy první, části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (s přihlédnutím k tomu, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 30. prosince 1998). Dále žalobkyně uplatňovala námitky i proti správnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2002.

Žalovaný ve vyjádření považuje dovolání za nedůvodné, rozporné se zákonem.

Dovolání žalobkyně se týká toho, jak bylo naloženo s jejím odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. ledna 2002, vyhlášeném v řízení zahájeném před 1. lednem 2001.

Podle bodu 1., hlavy první, části dvanácté, , není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Pro závěr, že ustanovení ve znění se uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001, není z pohledu citovaného ustanovení podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001. V bodech 2. až 29. hlavy první, části dvanácté, není o situaci, kdy soud odvolání proti rozsudku vydanému po 1. lednu 2001 odmítne, uvedeno ničeho. Odtud plyne, že - ve shodě s výše cit. bodem 1. přechodných ustanovení - pro odvolací i dovolací řízení je nutno užít ve znění účinném od 1. ledna 2001 a dovolatelka se mýlí, usuzuje-li jinak (shodně srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2002, pod číslem 177).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pak upravují ustanovení , , a Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá proto, že rozhodnutí odvolacího soudu není usnesením „ve věci samé“. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z dalších výše uvedených ustanovení , když odvoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z případů v těchto ustanoveních taxativně uvedených. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni. Tato odměna pak – v intencích a ve znění pozdějších předpisů – sestává z částky 375,- Kč, když advokát žalovaného v dovolacím řízení učinil jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů určenou dle , částkou 75.- Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem částku 450,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. ledna 2005

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu