Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 315/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 10. července 2001, č. j. -17, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4.200,- USD nebo 168.546,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. září 2004, č. j. -73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a zcela se ztotožnil i s jeho právním závěrem, že ujednání účastníků o smluvní pokutě sjednané ve výši 10 % měsíčně z neuhrazené částky 6.000,- USD, kterou půjčil žalobce žalovanému, je v rozporu s dobrými mravy ( , , v platném znění – dále jen „obč. zák.“), a z toho důvodu je absolutně neplatné ( obč. zák.).

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. září 2004, č. j. -73, není podle , , v platném znění (dále jen „“), přípustné a nebylo Nejvyšším soudem České republiky shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud je ve smyslu (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck - dále jen „Soubor“ - svazku 1, pod č. C 23, a usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru, svazku 1, pod č. C 71).

Odvolací soud v dané věci založil své rozhodnutí na právním závěru, že ujednání o smluvní pokutě vzhledem k její nepřiměřené výši je neplatné (§ 39 obč. zák.), neboť požadavek žalobce na smluvní pokutu ve výši 10 % měsíčně z dlužné částky (120 % ročně), je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Výlučně z pohledu tohoto právního závěru, jehož správnost žalobce v dovolání zpochybnil, byl proto dovolací soud oprávněn zvažovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání. Řešení této právní otázky však významový přesah do širšího kontextu soudní praxe postrádá. Úvaha, zda v této věci lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení jedinečných skutkových okolností daného případu, jež vyplývají z obsahu konkrétní smlouvy uzavřené účastníky; závěry učiněné v této věci tak nelze zobecnit a využít je pro řešení jiných případů.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nezbylo tedy, než dovolání podle věty první a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. dubna 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu