Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1111/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po B. (T.) S., prohlášeném za mrtvého ke dni 12.12.1949, za účasti: 1) H. T., zastoupené advokátkou, 2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 10, Kodaňská č. 1441/46, Územní pracoviště Střední Čechy v Praze 1, Náměstí Republiky č. 3, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. , o dovolání H. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2004, č j. -115, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 17.6.2003, č.j. -75, Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl, že „pozůstalost nebude projednána, poněvadž není jmění“, a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře. Vycházel ze závěru, že „nebyl zjištěn žádný majetek, který by mohl být dědicům odevzdán“.

K odvolání H. T. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.2004, č.j. -115, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že v „dědickém řízení po B. (T.) S., který byl prohlášen za mrtvého k datu 12.12.1949, je nutno postupovat hmotněprávně dle obecného zákoníku občanského z roku 1811 a procesněprávně podle nesporného patentu z roku 1854“. K námitce odvolatelky uvedl, že „soud prvního stupně vydal napadené usnesení bez nařízení jednání, a proto zástupce odvolatelky nemohl být k jednání v této souvislosti předvolán“, a že se „v této právní věci dne 14.10.2002 konalo jednání před soudním komisařem, kterého se kromě zástupce státu účastnil osobně i původní zástupce odvolatelky … takže nemůže namítat, že odvolatelce byla postupem soudu odňata možnost jednat … při tomto jednání měl zástupce odvolatelky možnost se před soudem vyjádřit ke všem okolnostem věci“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala H. T. dovolání. S poukázáním na ustanovení namítá, že již „v průběhu odvolacího řízení poukazovala na to, že ona ani její tehdejší zmocněnec neměli možnost zúčastnit se soudního jednání“. Dále namítá, že napadené usnesení „vychází

ze skutkového zjištění, že neexistuje majetek zůstavitele, toto však nemá oporu v obsahu spisu, neboť doklady o existenci majetku doložila“; že „nemůže souhlasit s tím, že neexistuje žádný zůstavitelův majetek“, a že „trvá na tom, že v dědickém řízení mělo být rozhodnuto především alespoň o nemovitosti – domu č. 6 s pozemky v kat. území H.“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu,

i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „“) a zůstavitel B. (T.) S., byl prohlášen za mrtvého ke dni 12.12.1949, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „“).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě,

o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků,

o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a

v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě H. T. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jež není usnesením

ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2004, sp. zn. ).

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu H. T. v dané věci vyplývat již pouze

z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených

v ustanovení

Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že ustanovení podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu tím, že jde o usnesení ve věci samé. Na místě je však dodat, že i v případě, že by bylo lze napadené usnesení posoudit jako usnesení ve věci samé, nebylo by dovolání ve smyslu ustanovení a 2 přípustné, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a H. T. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinila.

H. T. v dovolání namítá, že již „v průběhu odvolacího řízení poukazovala na to, že ona ani její tehdejší zmocněnec neměli možnost zúčastnit se soudního jednání“. Podle tvrzení dovolatelky i podle obsahu této námitky se jedná

o uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení a

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením

v nepřítomnosti účastníka.

Z obsahu spisu (protokolu o jednání založeném ve spise na č.l 66) vyplývá, že dne 14.10.2002 proběhlo v dané věci jednání před soudním komisařem notářem JUDr. V. M. (srov. ), kterého se zúčastnili JUDr. V. B., jednající za Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a J. Ch., zástupce H. T. na základě plné moci udělené mu jmenovanou dne 25.5.1995 (založené ve spise na č.l. 6). Z obsahu protokolu o jednání je patrno, že bylo jednáno

o okruhu osob, kterým svědčí dědické právo po B. (T.) S. (dále též jen „zůstavitel“), a o existenci a rozsahu zůstavitelova majetku. Z obsahu spisu je současně zřejmé, že uvedené jednání bylo posledním jednáním ve věci před vydáním usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.6.2003, č.j. -75.

Z uvedeného vyplývá, že námitka dovolatelky, že „ona ani její tehdejší zmocněnec neměli možnost zúčastnit se soudního jednání“, není opodstatněná.

Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo jinou vadou uvedenou v ustanovení , není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání H. T. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2005

JUDr. Roman Fiala, v.r.

předseda senátu