Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 200/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně O. C., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovanému F. n. m. Č. r., zastoupenému, za účasti vedlejší účastnice T. a.s., zastoupené, advokátem, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2003, č.j. -165, , takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. října 2002, č.j. -155, kterým Městský soud v Praze přerušil řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. (výrok I.). a zamítl návrh žalobkyně na nařízení, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení (dále též jen „“) pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro jeho rozpor s hmotným právem a důvodnost o ustanovení a b) Namítajíc, že řízení bylo postiženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí obecných soudů o přerušení řízení obecnými soudy, dovolatelka snesla argumenty na podporu jí uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud potvrzující výrok usnesení odvolacího soudu ve znění usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce.

Ve vyjádření k dovolání žalovaný poukázal především na nepřípustnost podaného dovolání s tím, že navrhl jeho odmítnutí a aby byla uložena povinnost žalobkyni nahradit mu náklady dovolacího řízení.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Z obsahu dovolání dovolací soud dovodil, že podání žalobkyně směřuje jen proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních , a

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jde o usnesení ve věci samé. Protože usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, však nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), usnesením odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.125,- Kč podle , , , a a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. září 2004

JUDr. Miroslav Gallus,v.r.

předseda senátu