Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2415/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. října 2007, č. j. -89, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. června 2006, č. j. -62, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 17. srpna 2010, předanou k poštovní přepravě téhož dne a doručenou Ústavnímu soudu dne 18. srpna 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná v a 4 d (dále jen ""), a v Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. června 2006, č. j. -62, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal určení, že je podílovým spoluvlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně. Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel napadl dovoláním, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, č. j. -164. V ústavní stížnosti tvrdí, že postupem soudu prvního stupně a odvolacího soudu byla porušena jeho základní práva, jak je uvedeno shora.

3. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

4. Podle musí být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle , byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

5. Stěžovatel odvozuje včasnost podání ústavní stížnosti od data doručení rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolání v daném případě bylo přípustné pouze podle . Předpokladem přípustnosti takového dovolání je vymezení právní otázky, jejíž řešení činí rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Dovolací soud, jak vyplývá z odůvodnění odmítacího usnesení, dovolání stěžovatele odmítl proto, že žádná taková otázka nebyla nastolena a namítáno bylo pouze nesprávné skutkové zjištění, nikoliv právní posouzení věci. Dovoláním nebyla nastolena ani žádná procesní otázka zásadního významu. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání stěžovatele nebylo odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, ale proto, že žádná otázka zásadního právního významu k uvážení nebyla vůbec předložena. Podmínka pro to, aby byla ve smyslu citovaného zachována 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu počítaná od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, proto splněna není. Ústavní soud přitom nemůže hodnotit postup dovolacího soudu, neboť toto rozhodnutí ústavní stížností není napadeno.

6. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno, jak vyplývá ze záznamu na kopii rozsudku, dne 12. listopadu 2007, takže lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 11. ledna 2008. Ústavní soud nepovažoval za nutné ověřovat výše uvedené datum doručení, neboť ze skutečnosti, že dovolání napadlo u Nejvyššího soudu podle spisové značky již v roce 2008, je i tímto zjištěním dostatečně doloženo, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě.

7. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle jako opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. srpna 2010

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj