Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3262/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se  zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 29. 11. 2005, č. j. -6 (jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 4. 1997, č.j. -4, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 50 000,-Kč s 21% úrokem z prodlení od 1. 12. 1996 do zaplacení, smluvní pokuty 5 000,-Kč a nákladů výkonu rozhodnutí) tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že výkon rozhodnutí byl nařízen, aniž pro to byly splněny zákonné předpoklady, neboť platební rozkaz byl vydán proti P. H. a oprávněná nedoložila způsobem uvedeným v , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), přechod povinnosti z exekučního tituluu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem (oprávněná má k dispozici pouze neověřenou kopii smlouvy o prodeji podniku ze dne 27. 11. 1997, jíž mělo dojít k převodu povinnosti z exekučního titulu ze žalovaného P. H. na P. Ch., tj. po změně příjmení P. R. M., kvůli níž byl zastaven výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, vedený proti P. H.).  

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Nesouhlasí s tím, že soud „vzal za základ nepravdivá tvrzení povinného, že žádnou smlouvu o prodeji podniku nesjednal“. Odmítá, že neprokázala přechod povinnosti z exekučního titulu na P. R. M., když dala soudu k dispozici vedle kopie smlouvy i „informaci o tom, že obsah a originalita tétoy byly přezkoušeny v řízení vykonávacím u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. a také u odvolacího soudu v Ostravě v řízení pod č. j. “. Soud v daném případě dospěl k závěru, že u pohledávky z platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. -4 z 14. 4. 1997 došlo ke změně v osobě dlužníka a podle názoru dovolatelky tuto skutečnost „nezpochybnitelně konstatoval“. Podle oprávněné výslovně nestanoví, že jako důkaz může sloužit pouze originály, kromě toho soud měl použít k důkazu spisy okresního a krajského soudu, na něž oprávněná odkazovala. Dále poukázala na , podle něhož není třeba dokazovat skutečnosti soudu známé z jeho činnosti, a namítá, že soud mohl vyslechnout svědky – účastníky smlouvy o prodeji podniku - a notářku, jež jejich podpisy úředně ověřila. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání – přípustné podle ve spojení s – není důvodné.

Oprávněná, aniž ohlašuje konkrétní zákonný dovolací důvod, vytýká svými argumenty jednak nesprávný postup soudu, podřaditelný pod dovolací důvod dle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a současně i dovolací důvod dle (napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).

Jelikož existence vad vyjmenovaných v , větě druhé, namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že oprávněná neprokázala přechod vymáhaného práva z vykonávaného rozhodnutí ve smyslu ustanovení

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Domáhá-li se nařízení výkonu rozhodnutí jiná osoba, než která je v něm označena jako oprávněná, nebo směřuje-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti jiné osobě, než která je v něm označena jako povinná, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí (srov. ). Zákon výslovně stanoví, že přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jenu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu ( ). Na výkon rozhodnutí lze užít ustanovení předcházejících částí pouze tehdy, není-li – což se na daný případ nevztahuje -  v části šesté uvedeno jinak ( ).

Nezbytnost předložení kvalifikovaných listin je dána principem formalizace předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí, jemuž odpovídá, že listinami dokládajícími sukcesi se neprovádí dokazování. O návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž soud rozhoduje zpravidla bez nařízení jednání (srov. ). O tom, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí (včetně předpokladů uvedených v ), se neprovádí dokazování. Splnění předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí je povinen prokázat soudu oprávněný; prokazuje-li oprávněný přechod práva nebo povinnosti písemnou smlouvou nebo jiným písemným právním úkonem, činí soud potřebné závěry jen ze samotné smlouvy nebo jiného právního úkonu (zy, v níž jsou obsaženy), popřípadě též z dalších listin, které oprávněný soudu předložil nebo které jsou soudu známy z obsahu spisu (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněném pod č. 165 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 13 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, a co do ústavnosti těchto závěrů viz usnesení Ústavního soudu z 27. 3. 1996, sp. zn. , publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, ročník 1996 na str. 551 – 553, v němž Ústavní soud zdůraznil zvláštní povahu exekučního řízení, jež „není řízením nalézacím ve věci samé“, a jehož účelem je pouze zajistit splnění povinnosti, o níž bylo v nalézacím řízení rozhodnuto pravomocným a vykonatelným titulem. Pro tuto zvláštní povahu nelze podle Ústavního soudu spatřovat v tom, že účastník řízení nebyl vyslechnut, a že nebyly provedeny další jím navržené důkazy, porušení práv stanovených v článku 96 odst. 2y ČR a článku 38 odst. 2d).

V projednávané věci soud vycházel ze skutečnosti, že oprávněná na výzvu soudu k doložení přechodu povinnosti z exekučního titulu předložila soudu pouze neověřenou kopii smlouvy o prodeji podniku, jež tak požadavky kladené nesplňuje. Oprávněná ve svém sdělení ze dne 4. 9. 2006 soudu rovněž uvedla, že originál smlouvy sama nikdy neviděla ani neměla k dispozici, nemá jej ani odpůrce P. H. a ani Okresní soud ve Frýdku-Místku, z jehož spisu předloženou kopii smlouvy pořizovala. Závěr odvolacího soudu byl tedy správný.

Pro úplnost je třeba uvést, že přechod povinnosti z exekučního titulu nelze považovat za prokázaný ani usneseními soudu, na něž oprávněná odkazovala, tj. ani usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. -22 ze dne 4. 5. 2000, o zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy proti tvrzenému právnímu předchůdci povinného P. H., a ani usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. -31 ze dne 30. 11. 2000 (jež usnesení soudu I. stupně o zastavení výkonu rozhodnutí proti P. H. potvrdilo), konstatujícím možnost vést výkon rozhodnutí proti kupujícímu P. Ch. (resp. P. R. M.).

Správnost rozhodnutí se dovolatelkou uplatněnými argumenty nepodařilo zpochybnit; dovolání je nedůvodné a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (, věta první ), zamítl (, část věty před středníkem ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , věty první, odst. l a (povinnému, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněná na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2009

                                        JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

                                                předsedkyně senátu