Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 931/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. byl obviněný M. Č. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., spočívajícími po skutkové stránce v jednání popsaném ve výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen nahradit poškozené V. z. p. ČR škodu ve výši 29.841,- Kč a poškozené M. H. škodu ve výši 7.208,40 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená CaC l., a. s. P., pobočka B., odkázána s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 6. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obviněný M. Č. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vyslovil názor, že nalézací i odvolací soud porušily ustanovení § 23, § 31 a § 58 odst. 1 tr. zák., když „podcenily osobu obviněného a jeho dosavadní způsob života a naopak přecenily okolnosti případu a nevratný následek jednání“. Dovolatel poukázal na to, že dosud vedl řádný život a jako účastník silničního provozu nebyl neukázněným řidičem. Zdůraznil, že v jeho případě šlo o ojedinělé a výjimečné vybočení z jinak normálního života a k jeho nápravě by dle jeho mínění bylo dostačující podmíněné odsouzení v kombinaci s již uloženým trestem zákazu činnosti. Uložením podmíněného trestu podle § 58 odst. 1 tr. zák. by došlo k naplnění ustanovení § 23 tr. zák. a ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák. a tím také k naplnění účelu trestu.

Vzhledem k namítaným skutečnostem v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. zrušil a „sám rozsudkem rozhodl tak, že podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. uloží odsouzenému trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu.“

K dovolání obviněného se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, přičemž zdůraznil zejména to, že dovolání je mimořádný opravný prostředek značně formalizovaný a může být uplatněn toliko z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. V této souvislosti konstatoval, že v rámci dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze přezkoumávat i některá hmotně právní posouzení související s ukládáním trestu, nelze se však domáhat přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu z hledisek uvedených v § 23 a § 31 tr. zák. Námitky uplatněné dovolatelem podle názoru státního zástupce přitom neodpovídají ani jinému dovolacímu důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b tr. ř., a to ani důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve svém vyjádření proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný M. Č. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

V posuzovaném případě dovolatel spatřuje hmotně právní vady napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně v nesprávné aplikaci těch ustanovení trestního zákona, jež měly být rozhodné pro ukládání trestu. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že při svém rozhodování nevzaly v úvahu dosavadní (bezúhonný) způsob života obviněného a přecenily okolnosti případu, zejména způsobený následek. Námitky dovolatele tak ve skutečnosti směřují vůči skutkovým zjištěním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jež se vztahovala k následnému rozhodnutí o trestu, který dovolatel s ohledem na ustanovení § 23 a § 31 odst. 1 tr. zák. považuje za nepřiměřený. Jak již bylo rozvedeno v předcházejícím odstavci, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být ovšem spatřován ve vadách procesní povahy, byť by mohly mít i hmotně právní důsledky. Namítanou nepřiměřenost uloženého trestu současně nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž se vztahuje na jiné případy vadného rozhodnutí o trestu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. listopadu 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler