Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3012/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

                                            O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud v bodu II. výroku potvrdil usnesení ze dne 3. 1. 2006, č.j. -507, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 8. 2004, č.j. -345, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 23. 2. 2005, č.j. -393, výkon rozhodnutí. Předložení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce není podle odvolacího soudu možné, neboť Úmluva o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) je smlouvou mezinárodního práva veřejného. Podkladový rozsudek je materiálně vykonatelný; námitka odmítavého postoje nezletilé ke styku s otcem je nedůvodná, neboť matka má též povinnost rozvíjet u dítěte úctu a respekt k druhému rodiči.

V dovolání matka namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že podkladovým rozsudkem jí nebyla stanovena žádná povinnost a její osoba není vůbec v předmětné části rozhodnutí uvedena. Podkladový rozsudek je proto materiálně nevykonatelný ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolatelka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Namítá-li však dovolatelka, že exekuční titul jí stran styku otce s nezletilou neukládá žádnou povinnost a je proto materiálně nevykonatelný, neboť její osoba není ve výrokové části rozsudku vůbec uvedena, pak přehlíží, že zásady materiální vykonatelnosti exekučního titulu podle se na výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí použijí jen omezeně ( ). O účastnících vykonávacího řízení platí ustanovení , větu první, ( ), z něhož vyplývá, že pasivně legitimovaným je – jakožto „ten, o jehož povinnostech má být v řízení jednáno“ – kdokoli, kdo fakticky brání tomu, aby právní poměry podle rozhodnutí o styku s nezletilým dítětem byly realizovány. Stejný závěr vyplývá z výslovného znění ustanovení Výjimkou je jen rozhodnutí o navrácení dítěte, z něhož je pasivně legitimován pouze ten, komu bylo rozhodnutím uloženo dítě navrátit; o tento případ však v souzené věci nejde (srov. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha 2004, str. 731-732, 738-739). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v praxi výkladové obtíže, nelze napadené rozhodnutí shledat zásadně významným po právní stránce.  

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , neboť výkon rozhodnutí o úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi je řízením ve věci péče o nezletilé, jež lze podle zahájit i bez návrhu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2008

                                                                                                                                JUDr. Miroslava  Jirmanová,v. r.

                                                                                                                                        předsedkyně senátu