Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 738/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2.3.2000, čj.11 C 219/94-202, zamítl žalobu proti České republice-Okresnímu úřadu v Č. B., jíž se žalobci domáhali poskytnutí náhrad podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ „).

Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným rozsudkem, jenž nabyl právní moci dne 4.8.2000, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; dle jeho závěrů nebylo v řízení prokázáno, že by povinnou osobou k poskytnutí náhrad podle zákona o půdě byla Česká republika. Přestože v daném případě je nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě a v padesátých letech byl předmětný majetek převzat státem, v době, kdy došlo ke znehodnocení nemovitostí, případně k jejich zničení, stát tyto nemovitosti již nedržel. Předmětné nemovitosti byly v převážné míře převedeny na tehdejší Zemědělské družstvo H. H., jehož právním nástupcem žalovaná Česká republika není.

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, které sepsali sami, a jež bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 22 8.2000. V tomto podání vytýkají odvolacímu soudu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobců je Okresní úřad v Č. B. právním nástupcem Jednotného národního výboru v Č. B., který v padesátých letech zabral jejich majetek. Protože v různých soudních sporech u okresního a krajského soudu v Českých Budějovicích se nepodařilo určit osobu povinnou k restitučním náhradám za jejich zničený majetek, žádají Nejvyšší soud, aby zrušil jak napadené rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci. K výzvě soudu prvního stupně bylo uvedené dovolání doplněno podáním právního zástupce žalobců JUDr. M. K., advokáta, jenž předložil plnou moc ze dne 29.1.2001 soudu prvního stupně dne 21.3.2001. V doplnění dovolání ze dne 28.3.2001 poukazuje na ustanovení zákona o půdě a doplňuje, že „ Legitimitu odpůrce navrhovatelé odvozovali od ustanovení , o okresních úřadech, v platném znění. Navrhovatelům je zřejmé, že se o okresním úřadu jako právním nástupci Jednotného národního výboru, potažmo Krajských národních výborů a dále okresních úřadů, dá uvažovat pouze obecně, když v logicky pro čas vzniku zákona není ustanovení o restitucích. „Žalobci se cítí být rozsudky soudů poškozeni, neboť již od roku 1994 se nemohou domoci náhrad škod, které jim byly postupem státu způsobeny, a obávají se, že s odstupem času již povinné osoby přestaly existovat. Proto se náhrady škody vzniklé na jejich majetku, který jim byl postupem státu neoprávněně odebrán, domáhají nejen podle zákona o půdě, ale i podle obecných ustanovení o náhradách škod. Navrhují, aby Nejvyšší soud zvážil jejich situaci a vyřešil po právní stránce zásadní otázku, zda soudy neřešily věc v rozporu s hmotným právem. Navrhují zrušení rozsudků obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaném po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „OSŘ\").

Dovolání v zásadě splňuje podmínky uvedené v ustanovení ; dovolací soud se tedy zabýval jeho přípustností. Dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, je přípustné jen v případech zákonem stanovených. Vady řízení ve smyslu , způsobující zmatečnost řízení, nebyly tvrzeny, ani dovolacím soudem zjištěny. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který rozhodoval v dané věci jen jednou, a protože odvolací soud proti svému rozsudku nepřipustil dovolání, nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení nebo b), ani . Zbývá tedy posoudit, zda lze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení ; podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné v případě, kdy odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na připuštění dovolání, přičemž dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam.V daném případě však návrh na připuštění dovolání žalobci v řízení před odvolacím soudem neuplatnili, a není tak splněna podmínka přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení.

Dovolání bylo proto jako nepřípustné odmítnuto( , .

Podle výsledku dovolacího řízení by měl nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaný, tomu však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Povinnost k náhradě těchto nákladů proto nebyla uložena žádnému z účastníků ( , , per analogiam ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27.června 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu