Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1157/2001

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud odmítl jako opožděné odvolání proti usnesení z 24. listopadu 2000, č. j. E 2970/200023, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného k vymožení pohledávky oprávněných v souhrnné výši 2.450.000,- Kč, zamítl návrh na nařízení exekuce pro úroky z prodlení, zastavil řízení o předběžném opatření a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním (s nímž se podáním ze dne 25. května 2001 ztotožnil jím zvolený advokát), kterým - posuzováno podle jeho obsahu - namítá, že napadené usnesení - jež podle něj odporuje platným právním předpisům (, ,d a „Evropské smlouvě lidských práv a základních svobod“) - spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z okolnosti, že se poštovní zásilky „…nedoručují a ani…neukládají na poště podle , ale…v souladu s Poštovní smlouvou, uzavřenou dle Poštovního zákona ()…a v souladu s Poštovními podmínkami…“, povinný dovozuje, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis při stanovení podmínek uložení zásilky. Nesprávné právní posouzení spatřuje i v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že mu soud prvního stupně usnesení ze dne 24. listopadu 2000 zaslal dvakrát (tj. vedle zásilky uložené na poště 16. ledna 2001 a jím převzaté 31. ledna 2001 podruhé zásilkou uloženou 16. února 2001, již si převzal 5. března téhož roku). Podle povinného mu  plyne-li z poučení obsaženého v usnesení, že se proti němu lze odvolat do patnácti dnů ode dne doručení - opětovně doručené usnesení založilo novou lhůtu, kterou (aniž by odvolání podával proti témuž usnesení dvakrát) odevzdáním odvolání poštovní přepravě dne 15. února 2001 dodržel.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno 24. listopadu 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „”).

Dovolání (přípustné podle ustanovení ) je důvodné.

Z úřední povinnosti ( ) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení a (je-li dovolání přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Protože tyto vady v dovolání namítány nejsou a (pokud jde o vady dle ) nevyplývají ani z obsahu spisu, byl předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že odvolání povinného bylo podáno opožděně.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jelikož své usnesení z 24. listopadu soud prvního stupně odeslal po 1. lednu 2001 (srov. pokyn soudce kanceláři na č. l. 25 versa), bylo nutno doručování posuzovat podle ve znění účinném po 1. lednu 2001 (viz bod 6. a contr., bod 1. výše uvedených přechodných ustanovení).

Podle ustanovení ve znění po 1. lednu 2001 nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Námitka povinného, že odvolací soud při posouzení otázky, zda a kdy byla zásilka doručena, nesprávně aplikoval namísto poštovního zákona ustanovení , je nedůvodná již proto, že tento předpis, tedy , samotné doručování zásilek (a tudíž ani jejich ukládání) - bez ohledu na to, zda je doručováno soudním doručovatelem, orgány justiční stráže, prostřednictvím držitele poštovní licence (Č. p.), příslušného policejního orgánu, či Ministerstva spravedlnosti - neupravuje. První věta ustanovení ve znění po 1. lednu 2001 totiž pouze stanoví předpoklady, za nichž se zásilka doručovaná do vlastních rukou uloží, a věta druhá pak určuje předpoklady fikce (tzv. náhradního) doručení, tedy doručení uložením zásilky za podmínek uvedených ve větě první tohoto ustanovení.

Přesto však povinnému – namítá-li nesprávnost právního závěru o opožděnosti odvolání – oprávněnost jeho dovolání upřít nelze. Jak již dovolací soud uvedl, bylo při doručování vzhledem k bodům 1. a 6. přechodných ustanovení nutno postupovat podle ve znění po novelizaci provedené Text na doručence (č.l. 25 versa), jež je dokladem o doručování z 11. ledna 2001, však této zákonné úpravě neodpovídá; naopak formulace o předchozím neúspěšném pokusu o doručení (byť by takový ve skutečnosti neexistoval) a o vyrozumění (nikoli tedy výzvě), že nebude-li zásilka vyzvednuta do tří dnů, bude poslední den této lhůty považován za den doručení, zjevně svědčí o tom, že podle ustanovení ve znění po novele postupováno nebylo. Této skutečnosti si ostatně byl vědom i soud prvního stupně, jehož soudkyně dala 9. února 2001 kanceláři výslovný pokyn, aby usnesení bylo doručeno „znovu“, nyní již za použití „obálky s novým poučením“ (viz. č.l. 25 versa). Teprve z doručenky (v pořadí druhé) obsahující již výslovnou výzvu k vyzvednutí zásilky, nikoli pouze vyrozumění o jejím uložení na poště, a správné poučení o desetidenní lhůtě, po jejímž uplynutí nastává fikce doručení, pak vyplývá, že (až) toto druhé doručení je v souladu s ustanovením ve znění účinném po novele.

Nesouhlas s výsledky šetření o skutkových okolnostech významných pro posouzení, kdy bylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno, je uplatnitelný především argumentem, že řízení je postiženo jinou (než v uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

O tuto vadu jde, jestliže soud prvního stupně své rozhodnutí doručoval výše popsaným - současné právní úpravě neodpovídajícím - způsobem. Jestliže pak odvolací soud k vadnému postupu při doručování nepřihlédl, v pořadí prvé doručení považoval za řádné a v důsledku toho pak odvolání hodnotil jako opožděné, je jeho právní posouzení věci nesprávné ( ). Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá, Nejvyšší soud je  aniž se zabýval dalšími dovolacími důvody - bez jednání ( věta první ) usnesením zrušil ( věta za středníkem, odst. 5 ) a věc podle věty první odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu