Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1817/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobců: A/ M. P., B/ B. P., C/ M. V., D/ B. V. a E/ S. B., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným: l/ F. N. a 2/ L. Z., oběma zastoupeným advokátkou, o povinnosti strpět užívání pozemkové parcely č. 609/15 v k. ú. D., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. dubna 1999, čj. -146, takto: :

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. dubna 1999, čj. -146, jakož i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. ledna 1999, čj. -128, se zrušují.

II. Řízení ve věci samé se zastavuje a věc se postupuje obci D.

III. Ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se věc vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. ledna 1999, čj. -128, zamítl návrh „aby soud uložil odpůrcům strpět užívání pozemkové parcely č. 609/15 vedené ve zjednodušené evidenci - původní pozemkový katastr v katastrálním území D. navrhovatelům k jízdě silničními a jinými vozidly a k chůzi\". Dále rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení.

Žalobci původně opírali právo užívat pozemek jako cestu o právo odpovídající věcnému břemeni, poté však žalobní tvrzení zcela změnili a nadále opírali žalobu v této části jen o existenci práva obecného užívání účelové komunikace. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky pozemkové parcely č. 609/15 zapsané v příslušném katastru nemovitostí, která jim byla vrácena k užívání Zemědělským družstvem H. dohodou o ukončení nájemního vztahu z 1. 10. 1992. Tento pozemek žalobci užívali jako příjezdovou cestu ke svým chatám bez jakéhokoliv omezení až do roku 1992, přičemž cesta nekončila u jejich chat, ale pokračovala do T., sloužila tedy místním občanům a v letech 1962 - 1968 i vojenskému útvaru č. 1738 v Č. B. V roce 1964 bývalý Místní národní výbor v D. uzavřel s tamním bývalým jednotným zemědělským družstvem, jako uživatelem předmětného pozemku, dohodu o jeho použití k přístupu k chatám, přičemž jde o jedinou přístupovou cestu. Obecní úřad v D. předmětný pozemek považoval za účelovou komunikaci ve smyslu odst. l o pozemních komunikacích, opačné stanovisko zaujal Okresní úřad v Č. B. Okresní soud dospěl k závěru, že o účelovou komunikaci nejde a návrh zamítl.

Odvolací soud shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupě a žalovaným uložil povinnost strpět užívání předmětného pozemku k jízdě silničními a jinými vozidly a k chůzi. Dále rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po vyhodnocení všech důkazů ve věci provedených dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Zabýval se především otázkou, jaký charakter, z hlediska zařazení mezi komunikace, předmětný pozemek měl. Vyšel z ustanovení § 3 odst. l zákona o pozemních komunikacích a konstatoval, že o zařazení komunikace do tzv. pasportu komunikací, vyjmutí komunikace z tohoto seznamu a o změně kategorie pozemní komunikace náleží rozhodnout příslušnému silničnímu správnímu úřadu. Působnost silničního správního úřadu ve věcech veřejně přístupných účelových komunikací vykonávají obce [§ 40 odst. 4 písm. c) cit. zákona] a bylo kompetenci silničního správního úřadu rozhodnout o tom, zda ten který pozemek se stal účelovou komunikací, či tohoto charakteru pozbyl. Takový akt by měl mít formu správního rozhodnutí. V daném případě obec přípisy z 13. 1. 1999 a 12. 11. 1997 toliko potvrdila, že předmětný pozemek sloužil jako účelová komunikace již od roku 1893 a tento stav byl potvrzen v roce 1962 při zpracování geometrického plánu na rozdělení parcely č. 609/13 v tamním katastru. Z tohoto sdělení obce nutno vycházet, přičemž naopak nelze vycházet z námitky žalovaných, že stanovisko obce nemá oporu v zápisech v evidenci nemovitostí a v katastru nemovitostí. Ve výpisu z katastru nemovitostí vedených na LV č. 118 pro obec a k. ú. D. není uvedeno označení předmětného pozemku. Z geometrického plánu z 24. 8. 1962 je však zřejmé, že parcela č. 609/15 byla označena jako cesta a tak vedena v knihovní vložce č. 201 pozemkové knihy. S odkazem na ustanovení § 19 odst. l zákona o pozemních komunikacích uzavřel, že žalovaní bránili žalobcům ve výkonu práva užívat účelovou pozemní komunikaci a jejího plnohodnotného užívání bylo možno docílit toliko uložením povinnosti strpět užívání předmětného pozemku v souladu s citovaným zákonem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení odst. l písm. a) (dále jen „OSŘ\") a ve kterém uplatňují dovolací důvody ve smyslu a d) ve znění před novelou č. Namítají, že předmětný pozemek je v jejich vlastnictví, v roce 1992 jim byl s dalšími pozemky vrácen k obhospodařování a byl veden na listu vlastnictví č.118 pro obec a k. ú. D. v kultuře „ostatní plocha\". Nebyl veden v pasportu místních komunikací obce D. Žalobci nebránili a nebrání v jeho užívání k přístupu k chatám. Odvolací soud nesprávně posoudil skutkový stav. Předmětný pozemek je široký pouze 2,8 m a jako přístupový pozemek může sloužit, mimo pozemek č. 273/2, jehož vlastníci nejsou účastníky řízení, jako přístupová cesta (s ohledem na poloměr zatáčení) k pozemku č. 274/2 žalobce S. B. Nebylo prokázáno, že předmětný pozemek má charakter místní resp. účelové komunikace. Jde o pozemek vrácený po ukončení nájmu zemědělským družstvem jejich vlastníkům. Odvolací soud nesprávně vyložil skutečnost, že by se dožadovali od uživatelů pozemku úhrady. Pozemek obhospodařují a udržují, jako vlastníci na to vynakládají náklady a z pohledu dalších uživatelů jde toliko o participaci na výhodách, nikoliv však na povinnostech. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (hlava první, bod 17 , tedy podle ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem - dále jen „OSŘ\"), a po zjištění, že dovolání je podáno osobami k tomu oprávněnými, je přípustné podle , že jsou uplatněny dovolací důvody uvedené v , d/ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení ( , ), dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumal a shledal dovolání důvodným, byť ze zcela jiných důvodů, než jaké dovolatelé uplatňují.

V dané věci se žalobci domáhali ochrany práva obecného užívání účelové komunikace. Otázkou pravomoci soudu poskytovat ochranu právu obecného užívání pozemních komunikací se zabýval dovolací soud již v rozsudku ze dne 3. května 2000, sp. zn. , publikovaném v Soudních rozhledech č. 10/2000; právní názor, vyslovený v tomto rozsudku, shledal správným i Ústavní soud v usnesení ze dne 8. listopadu 2000, sp. zn. . Lze též poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 2/2001, a poznámku k tomuto rozhodnutí publikovanou tamtéž.

Účelová komunikace (§ 7 zákona o pozemních komunikacích), je pozemní komunikací (§ 2 odst. 2 cit. zákona). V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen \"obecné užívání\"), pokud pro zvláštní případy

nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak (§ 19 odst. 1 cit. zákona). Podle § 44 odst. 1 cit. zákona pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se v řízení o věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. V § 40 odst. 1 tohoto zákona se uvádí, že státní správu ve věcech dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace vykonávají silniční správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a spojů a okresní úřady. Působnost silničního správního úřadu vykonávají v rozsahu stanoveném tímto zákonem též obce v přenesené působnosti. Podle § 40 odst. 5 písm. c) zákona o pozemních komunikacích obce vykonávají působnost silničního správního úřadu ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací.

Obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění. Toto užívání se neopírá o občanskoprávní předpisy, ale o zákon o pozemních komunikacích (o tento zákon též odvolací soud opřel rozhodnutí ve věci). Z § 44 odst. 1 tohoto zákona vyplývá, že v řízení o věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích, tedy i o obecném užívání komunikací, se postupuje, nestanoví-li tento zákon jinak, podle obecných předpisů o správním řízení. Podle a 2 v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. V občanském soudním řízení nelze projednávat a rozhodovat věci, upravené zákonem o pozemních komunikacích, které podle tohoto zákona mají být projednány v řízení, provedeném podle obecných předpisů o správním řízení.

V dané věci se z rozhodnutí odvolacího soudu i z obsahu spisu podává, že působnost silničního správního úřadu v dané věci vykonává obec D. Tato obec je tedy příslušná k poskytnutí ochrany tvrzeného práva obecného užívání účelové komunikace podle zákona o pozemních komunikacích. Poskytnutí ochrany tomuto veřejnoprávnímu oprávnění není v pravomoci soudu. Řízení je tak postiženo vadou, uvedenou v ve spojení s (bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů), ke které dovolací soud přihlíží i bez návrhu ( ). Proto nezbylo, než rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušit, řízení zastavit a věc postoupit obci D.

Dovolací soud nemohl sám rozhodnout o nákladech řízení, neboť zrušením rozsudku soudu prvního stupně se vytvořil stav, kdy nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení týkajícího se nároků, uplatněných podle , o kterých bylo rozhodnuto v předcházejícím řízení. O těchto nákladech nemohl dovolací soud rozhodovat již proto, že občanskoprávní nároky, kterých se řízení týkalo, nebyly předmětem dovolacího řízení. V dalším řízení rozhodne okresní soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. dubna 2001

JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková