Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1668/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. června 2004, č.j. -31, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 1,164.099,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 16. června 1999 do zaplacení a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje je za správné. K námitce, že ve smlouvě o poskytnutí dotace úroku ze dne 7. srpna 1995 uzavřené mezi účastníky (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“) se žalovaný zavázal úvěr, na který byla poskytnuta dotace úroku, použít výlučně k realizaci podnikatelského záměru, tj. k nákupu zemědělské mechanizace, nikoli k úhradě poplatku za uzavření smlouvy o úvěru, odvolací soud uvedl, že v bodu II.1. smlouvy o poskytnutí dotace účastníci výslovně nedohodli použití úvěru pouze k nákupu strojů, nýbrž zvolili-li formulaci „použít úvěr výlučně k realizaci podnikatelského záměru“, pak použil-li žalovaný úvěr poskytnutý k uskutečnění podnikatelského záměru i k zaplacení poplatku bance za poskytnutí úvěru, byl poplatek zaplacen rovněž k realizaci podnikatelského záměru. S obsahem smlouvy o úvěru byla žalobkyně seznámena, jak vyplývá ze smlouvy o poskytnutí dotace odkazující na smlouvu o úvěru. Zamýšlela-li žalobkyně, aby poskytnutá částka byla použita žalovaným výlučně na nákup strojů, měla tento požadavek do smlouvy o poskytnutí dotace zahrnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “) a namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení

Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje ve výkladu ujednání smlouvy o poskytnutí dotace úroku. Má za to, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy, neboť na účel uvedený v podnikatelském záměru, tj. na nákup zemědělské techniky nepoužil veškeré úvěrové prostředky a porušil tak závazek v čl. II.1. smlouvy o poskytnutí dotace. Dovolatelka namítá, že úhradu poplatku za poskytnutí úvěru nelze považovat za součást realizace podnikatelského záměru, když uzavření smlouvy o úvěru a zaplacení poplatku s tím souvisejícího nebylo podnikatelským záměrem, na nějž byla žalovanému poskytnuta dotace.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalobkyně za nepřípustné.

Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání v uvedeném rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132 (na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení ( věta první ) zásadně právně významným neshledává.

Je tomu tak již proto, že závěr odvolacího soudu, podle kterého úhradu poplatku za poskytnutí úvěru z prostředků poskytnutých jako úvěr lze zahrnout pod použití úvěru k realizaci podnikatelského záměru dohodnutého ve smlouvě o poskytnutí dotace, postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť jde o výklad konkrétního právního úkonu, který je významný jen pro projednávanou věc.

Právní posouzení věci odvolacím soudem co do výkladu obsahu smlouvy o poskytnutí dotace přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními a obchodního zákoníku).

Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo podle ustanovení věty první, a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, jež v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 7.500,- Kč podle ustanovení bodu 6, , a , ve znění pozdějších předpisů a z náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů a celkem činí 7.575,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 3. října 2006

JUDr. Petr G e m m e l , v. r.

předseda senátu