Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1839/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 11. 2006, č. j. -143, potvrdil rozsudek ze dne 15. 6. 2004, č. j. -101, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 2.650.000,- Kč (představující pojistné plnění za odcizený automobil) a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované byla dne 16. 11. 1993 uzavřena pojistná smlouva o pojištění osobního automobilu ve vlastnictví žalobkyně. Na základě žádosti žalobkyně a se souhlasem právního předchůdce žalované došlo dne 22. 11. 1993 k vinkulaci pojistného plnění z uvedené pojistné smlouvy ve prospěch společnosti 1. S. a.s., jíž kupní smlouvou ze dne 24. 11. 1993 žalobkyně předmětné vozidlo prodala, a zároveň s touto společností sjednala leasingovou smlouvu na toto vozidlo, které dále užívala. Nová pojistná smlouva uzavřena nebyla. Odvolací soud se ztotožnil i s právním názorem soudu prvního stupně, že změnou v osobě vlastníka vozidla pojištění ve smyslu „platného v rozhodné době“ (dále obč. zák.) zaniklo, neboť z pojistných podmínek nevyplývalo odchylné ujednání, a proto žalobkyně nemá právo na pojistné plnění z důvodu pojistné události – odcizení předmětného vozidla dne 26. 3. 1994. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že vlastnictví vozidla nepřešlo na společnost 1. S. a.s., protože tato společnost vozidlo ve smyslu obč. zák. nepřevzala, neboť k nabytí vlastnictví nebylo třeba předání věci, když leasingovou smlouvou bylo dohodnuto jinak (že žalobkyně bude vozidlo nadále užívat na základě leasingové smlouvy).  Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby pojistná smlouva nezanikla, nebyla by v důsledku vinkulace pojistného plnění ve prospěch společnosti 1. S. a.s. žalobkyně v této věci aktivně legitimována.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci  podle Namítala, že svůj postup, tj. žádost o vinkulaci z pojistné smlouvy ve prospěch společnosti 1. S. a.s., konzultovala se žalovanou a nikdy nebylo řečeno, že by důsledkem takového postupu mohl být zánik pojistné smlouvy. Rovněž opětovně namítla, že ani s poukazem na ustanovení obč. zák. nelze dovodit přechod vlastnického práva k automobilu na společnost 1. S. a.s., neboť tato společnost nikdy automobil nepřevzala a převzít nechtěla a v leasingové smlouvě nebylo nic jiného dohodnuto. Navrhla, aby dovolací soud „připustil dovolání“, zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [odvolání tudíž není přípustné dle ] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [ ]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Žalobkyně především v dovolání žádnou konkrétní právní otázku, jejíž význam ve smyslu shora uvedeném by mohl dovolací soud zvažovat, nevymezuje. Její námitky směřují dílem (nepřípustně) proti skutkovým zjištěním o obsahu leasingové  smlouvy ze dne 24. 11. 1993 (když tvrdí, že v této smlouvě nebyla ujednána odchylka od dispozitivního ustanovení § 133 odst. 1 obč. zák. o přechodu vlastnického práva bez ohledu na převzetí převáděného vozidla), dílem proti právnímu závěru, který odvolací soud vůbec neučinil (že důsledkem vinkulace pojistného plnění ve prospěch společnosti 1. S. a.s. byl zánik pojistné smlouvy). Pokud jde o aplikaci § 133 odst. 1 obč. zák. na zjištěný skutkový stav, pak za situace, že vlastník vozidla (nabyvatel)  se dohodl s (leasingovým) nájemcem (převodcem), že vozidlo zůstane v držení nájemce, který je bude nadále užívat, dojde k převodu vlastnictví vozidla i bez fyzického převzetí věci.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

Vzhledem k výsledku dovolacího řízení bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle  ustanovení věty první, a  Žalované, která by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2008

                                                                                                  JUDr. Robert  Waltr, v. r.

                                                                                                                předseda senátu