Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 580/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. , byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „v přesně nezjištěnou dobu v průběhu měsíce července 2001 v odpoledních hodinách, v O., přizval do svého osobního automobilu značky VAZ 2101, červeno-oranžové barvy, tehdy nezletilou R. M., kterou pak odvezl na odlehlé místo v lesnatém porostu mezi rybníky u silnice ve směru O.-N. d., kde zastavil, R. M. vyzval, aby si přesedla na sedadlo vedle něj, proti její vůli ji hladil po těle a osahával ji, ačkoli mu slovně dávala najevo svou nevůli a opakovaně jej od sebe odstrkovala, překonal tento odpor, zalehl ji svým tělem a vykonal na ní soulož, a takto jednal, ačkoli věděl, že R. M. dosud nedosáhla věku patnácti let.“ Za tento trestný čin mu byl podle § 241 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněného a státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl jako nedůvodná.

Shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný J. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že rozhodnutí spočívá „na nesprávném hmotně právním posouzení, že byl spáchán trestný čin, přičemž skutek se vůbec nestal.“

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel popřel spáchání trestného činu znásilnění a skutečnost že by si byl vědom toho, že poškozená nedovršila věk 15 roků. Vyjádřil přesvědčení, že soud I. stupně porušil ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nepostupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, a ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., neboť na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci hodnotil provedené důkazy nesprávně a tendenčně v neprospěch obviněného. V petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a nově rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.

K dovolání obviněného se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, podle něhož dovolací námitky v předmětné věci směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Podle jeho názoru jde tedy o námitky, které se nekryjí s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným důvodem dovolání. Proto navrhl podané dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Další podmínkou pro možný přezkum napadeného rozhodnutí na podkladě dovolání je, že uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání nejen formálně označen, ale především skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní vady lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Není možné však postupovat opačným způsobem, neboť v takovém případě by fakticky nebyl uplatněn důvod dovolání odpovídající ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, spočívající v pochybení ve zjištění skutkového stavu, který však v dovolacích důvodech vyjmenovaných v § 265b tr. ř. uveden není.

Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku popřel, že by se dopustil trestného činu znásilnění a vyjádřil názor, že nalézací soud porušil ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Z obsahu odůvodnění podaného dovolání vyplývá, že ačkoli v něm formálně byl uplatněn zákonný dovolací důvod odpovídající § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel nenamítl jakékoli rozpory mezi popisem skutku a přijatou právní kvalifikací, nýbrž jeho faktické námitky směřovaly výlučně do oblasti hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění, s nimiž dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle výše uvedeného názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vyloženo shora.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění vyplývající z nesprávného hodnocení důkazů nalézacím soudem a tedy ve skutkových vadách, když teprve jejich důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci a zamítnutí řádného opravného prostředku. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2003

Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová