Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1984/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22.2.1999 se domáhal žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit půdní prostory blíže popsané v žalobě.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19.10.2000, č.j. -40, žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že kolaudační stav je stavem právním, žalované tedy nemohlo platně vzniknout právo osobního užívání bytu, které by se transformovalo po 1.1.1992 na nájem. Uzavřel, že žalovaná nemá právní důvod k užívání půdní vestavby. Věc posoudil podle § 126 odst. 1 o.z. Vyslovil dále závěr, že vyklizení žalované bez jakékoli náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 o.z., vázal tedy její vyklizovací povinnost na zajištění náhradního bytu.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. tak, že žalované uložil vyklidit půdní vestavbu blíže specifikovanou ve výroku rozsudku odvolacího soudu, a to do 15 dnů po zajištění přístřeší. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4.4.2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 4.6.2001 dovolání, které doplnila dne 2.8.2001. Přípustnost dovozovala z ustanovení Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně zhodnotil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně. Tvrdila i nesprávné právní posouzení věci. Namítala, že byla nájemkyní bytu v M. ulici v P., který v roce 1962 vyměnila za prostory, jež má nyní vyklidit. Poukazovala na skutečnost, že vyklizení předmětných prostor po zajištění pouze přístřeší je v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 22.2.1999, tedy za účinnosti č. , ve znění účinném do novely provedené (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 19.10.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - , proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle věty první může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout ( věta první ).

V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , a o.s..ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. srpna 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu