Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1212/10

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem, AK se sídlem v Liberci, Jestřábí 974, proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 2. 2010 čj. -4068 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 23. 4. 2010 se J. R. (dále jen "svědek", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud"), kterým mu v trestním řízení téhož soudu bylo přiznáno svědečné.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení ze dne 23. 2. 2010 vyplývají následující skutečnosti.

Stěžovatel byl předvolán jako svědek k hlavnímu líčení dne 27. 10. 2010, k soudu se řádně dostavil a podal svědeckou výpověď. Na svědečném požadoval mj. náhradu ušlého výdělku za celý den v částce 346.230 Kč, tj. za 8,5 hod. při průměrném hrubém hodinovém výdělku 40.732,96 Kč; z důvodů uvedených v napadeném usnesení mu byla přiznána částka 243.181,76 Kč.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na soudní ochranu dle d (dále jen " ") jakož i y, neboť mu bylo vyplaceno méně než činil jeho nárok na ušlý výdělek. Byl toho názoru, že okresní soud svědečné zkrátil nezákonně, když mu při pracovní době od 7 do 15.30 hod. poskytl náhradu na ušlém výdělku pouze za 8 hodin a uvedl, že podáním svědecké výpovědi a cestou k soudu a zpět do svého bydliště strávil víc než celou pracovní dobu.

Nalézací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na výrok a odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím o svědečném bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu dle y, dle něhož "Každý se může dovolávat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu." Byl toho názoru, že napadené rozhodnutí o svědečném nebylo spravedlivé a že okresní soud chyboval při aplikaci relevantních ustanovení hmotného práva.

V dané souvislosti nutno zdůraznit, že právo na spravedlivý proces zakotvené v části páté y, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je i právo na soudní ochranu (ve smyslu práva na přístup k soudu, resp. práva na soudní rozhodnutí v občanskoprávní záležitosti), je ryze procesní povahy, a proto nezaručuje jakékoliv hmotné právo, a tudíž ani právo na svědečné jako takové, natož na svědečné v určité výši. Rozhodnutí o svědečném byl mohlo představovat porušení základního práva na spravedlivý proces (na soudní ochranu), pokud by např. nebylo vydáno vůbec, případně nebylo dostatečně odůvodněno (srov. nález ze dne 9. 10. 2007 , Sb. n. u., sv. 47, str. 19), k čemuž ovšem v projednávaném případě nedošlo.

V případě stěžovatele je evidentní, že základní právo na spravedlivý proces ve výše naznačeném smyslu nebylo porušeno, což vyplývá již ze samotné existence ústavní stížností napadeného soudního rozhodnutí. Tvrzení stěžovatele o porušení tohoto základního práva je proto zjevně neopodstatněné. Ústavní soud neshledal, ani žádné jiné dotčení ústavních kautel, jimiž by mohlo být napadené rozhodnutí zatíženo.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu