Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2208/10

Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) M. K., b) JUDr. K. D. a c) RECYPLASTIC s. r. o., IČ 25135635, se sídlem Jiráskova 1519, 251 01 Říčany, zastoupených Mgr. Janem Zemanem, advokátem, se sídlem Ostrovní 2063/7, 110 00 Praha 1, proti výroku III. a IV. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 č. j. -250, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 7. 2010 a doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 7. 2010 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (byť znění petitu ústavní stížnosti napadá usnesení jako celek, z obsahu ústavní stížnosti a argumentace stěžovatelů je jednoznačné zřejmé, že napadány jsou pouze výroky III. a IV.) s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v y (dále jen "").

Napadenými výroky III. a IV. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 č. j. -250 bylo odmítnuto odvolání stěžovatelů a) a b) a potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009 č. j. -223 s odůvodněním, že správce podniku byl ustanoven v rámci exekučního řízení a pouze v exekučním řízení tak lze rozhodnout podle ust. o jeho vyloučení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní stížnost dle písm. d)y tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

Jelikož napadenými výroky usnesení vrchního soudu bylo potvrzeno usnesení městského soudu, když obecné soudy dospěly k závěru, že návrhu stěžovatelů není možno vyhovět (vyloučení správce podniku), neboť správce podniku byl ustanoven v rámci exekučního řízení a pouze v exekučním řízení tak lze rozhodnout podle ust. o jeho vyloučení, nelze než ústavní stížnost stěžovatelů vzhledem k výše uvedenému považovat za nepřípustnou. Jinak řečeno, stěžovatelé mohou vznést námitku podjatosti správce podniku v rámci exekučního řízení, tj. existují jiné právní prostředky, skrze něž stěžovatelé můžou chránit svá práva (obdobně usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 10. 2009).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2010

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj