Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1975/10

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele M. F., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, 618 00 Brno, DS: 764rs4p, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto dovolání stěžovatele (a dalších obviněných), směřující do usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009 sp. zn. . Tímto usnesením bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2008 sp. zn. , jímž byl stěžovatel pro ve výroku blíže popsané jednání shledán vinným ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů (ve smyslu § 260 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pro posouzení věci rozhodném) a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let.

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu, plynoucím z d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To z toho důvodu, že hnutí "Národní odpor" bylo v odsuzujícím rozhodnutí označeno za neonacistické ex post facto, aniž by uvedenou skutečnost mohl stěžovatel předem rozpoznat. Takováto neurčitost a dopředu absentující seznatelnost právního ustanovení ( tr. zákona) je dle stěžovatele v rozporu s principem právní jistoty a zásadou nullum crimen, nulla poena sine praevia lege poenali. V této souvislosti z hlediska dostatečné určitosti právního (trestního) ustanovení stěžovatel na podporu svých vývodů odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro liská práva ve věci Tourancheau et July v. Francie a ve věci Baskaya et Okcuoglu v. Turecko, jakož i na -86a německého . V důsledku svého přesvědčení o neurčitosti citovaného ustanovení trestního zákona, resp. i jeho extenzivního výkladu ze strany Nejvyššího soudu se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soud zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další).

Interpretace relevantního právního rámce (§ 260 odst. 1 tr. zákona) provedená Nejvyšším soudem v napadeném rozhodnutí není dle přesvědčení Ústavního soudu výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález

sp. zn.

). Úvahy Nejvyššího soudu se pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu y ČR, pročež lze na obsah odůvodnění předmětného usnesení odkázat.

Oprávnění plynoucího pro něj z , ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel nevyužil a III. senát Ústavního soudu neshledal důvod pro postup dle téhož zákona; v této souvislosti poznamenává, že dle jeho názoru předmětné ustanovení tr. zákona, ani jeho stěžovatelem kritizovaný výklad kontradikci k tezím obsaženým v odkazovaných rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva (posuzovaným v jejich vzájemném kontextu) nezakládá.

Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu