Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1704/10

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera o ústavní stížnosti Mgr. I. Ž., advokáta, zastoupeného JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 10, proti usnesením Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. ze dne 28. 1. 2010 a Krajského soudu v Plzni sp. zn. ze dne 31. 3. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo podle rozhodnuto o jeho odměně a náhradě hotových výdajů spolu s DPH, přiznané mu jako soudem ustanovenému zástupci žalobkyně v daném občanskoprávním řízení o náhradu škody včetně měsíční renty, a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (d) a majetkové právo - legitimní očekávání nabytí majetku, které spadá pod ochranu Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Mělo se tak stát z toho důvodu, že mu v řízení, které trvalo 10 let včetně dovolacího řízení, jako zástupci soudem ustanovenému invalidní žalobkyni, fyzicky postižené po úraze (který měl souvislost s projednávanou věcí), s níž byla komplikovaná komunikace, nebyla přiznána odměna v požadované výši za všechny jím provedené úkony, kdy obecné soudy, podle jeho názoru nesprávně, aplikovaly vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. , advokátní tarif, svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, přičemž odvolací soud dále vydal rozhodnutí, v němž je výrok v nesouladu s odůvodněním rozhodnutí. V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popisuje průběh dané věci, včetně průběhu jeho jednání s žalobkyní, s důrazem na jeho problematičnost a zvláštnosti, které rozvádí, a na nutnost poskytovat informace klientce o průběhu jednotlivých jednání, doplňování a změn žaloby, použité argumentace i alternativách procesního postupu, čímž zdůvodňuje značné množství klientce poskytnutých, jím účtovaných a soudem nepřiznaných porad. Domnívá se, že byl krácen na svých právech, neboť mu nebyla přiznána odměna za provedenou práci, ačkoliv byla řádně vyúčtována. Dále byl krácen na svém právu na spravedlivý proces, neboť rozhodnutí odvolacího soudu podle něj postrádá náležité odůvodnění, z něhož by vyplynulo, proč mu nebyla poskytnuta odměna za poskytnuté porady, a dále tím, že výrok rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá jeho odůvodnění. Navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná svoji roli soudního orgánu ochrany ústavnosti (y) a předesílá, že se již opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o odměně za zastupování v případech advokátů v řízení soudem ustanovených, přitom konstatoval, že aplikace a interpretace je zásadně věcí právních úvah obecných soudů a není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, jak má být vypočítávána odměna advokátů (např. rozhodnutí

sp. zn.

,

a další).

V posuzované věci obecné soudy přezkoumatelně vyložily, o která ustanovení svá rozhodnutí opírají. Již soud I. stupně, který stěžovateli přiznal na odměně a náhradě nákladů včetně DPH částku 386.946,- Kč a nepřiznal stěžovatelem dále účtovanou částku 637.519,- Kč, v odůvodnění svého rozhodnutí objasnil, proč se neztotožnil s výpočtem stěžovatele, z jakého důvodu se ve věci nedá uplatnit ustanovení a z jakého důvodu při svých výpočtech vycházel z ustanovení cit. vyhlášky, když vysvětlil, že nelze k základu pro výpočet odměny zástupce přičítat i částku žalovanou vedle renty, neboť se pouze zdánlivě jedná o samostatné plnění, ve skutečnosti však jde pouze o rentu dosud nevyplacenou, tedy o tentýž nárok. Podrobně také objasnil, z jakých důvodů stěžovateli přiznal z celkem jím účtovaných 59 úkonů právní služby odměnu jen za jejich část, tj. 26, přitom nepřiznanou odměnu za větší část porad se žalobkyní v podstatě zdůvodnil tím, že žádná ze soudem nepřiznaných porad se nepromítla do průběhu věci a lze tak mít důvodné pochybnosti o jejich účelnosti. Stejně tak odvolací soud, který svým rozhodnutím přiznal stěžovateli dalších 97.638,- Kč na další odměně a náhradě nákladů, přezkoumatelným a dostatečným způsobem odůvodnil svůj změněný výpočet, přičemž však přisvědčil soudu I. stupně u části porad s klientkou, že stěžovatel měl korigovat návštěvy tak, aby byly účelné, když z opakovaných podání žalobkyně je zřejmé, že porady s ní nemohly vést k žádným relevantním závěrům, které by ustanovený zástupce mohl použít v dalším řízení u některých porad. Pokud stěžovatel tvrdí nesoulad odůvodnění rozhodnutí s výrokem odvolacího soudu, pak tento případný nedostatek, jak ostatně připouští i sám stěžovatel, je řešitelný prostřednictvím opravného usnesení. Na odůvodnění napadených rozhodnutí, která Ústavní soud považuje za ústavně konformní, tak lze zcela odkázat se závěrem, že porušení práva na spravedlivý proces v daném případě shledáno nebylo, a tudíž nemohlo dojít ani k porušení majetkových práv stěžovatele.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta podle jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu