Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 571/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. B., zastoupeného Mgr. Alešem Sázavským, advokátem se sídlem Náměšť nad Oslavou, Husova 720, adresa pro doručování Brno, Plynárenská 499/1, proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 6. 2008, čj. - 70, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2009, čj. - 116, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v dědickém řízení, ve kterém vystupoval jako jediný dědic po své matce, kdy shora označeným usnesením Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") byla určena čistá hodnota stěžovatelem nabytého dědictví částkou 202.473,- Kč. K odvolání stěžovatele bylo toto usnesení Krajským soudem v Brně potvrzeno.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že okresní soud opřel své rozhodnutí o špatnou evidenci nemovitostí u katastrálních úřadů pro k. ú. Moravské Budějovice a Štítary na Moravě. Kvůli chybné evidenci majetku jeho rodičů byl poškozen tím, že nemůže nabýt vlastnictví k majetku, ke kterému jeho rodiče uplatňovali vlastnické právo. Střediska geodézie Třebíč a Znojmo porušila, při evidenci majetku rodičů stěžovatele, svoji povinnost danou , o evidenci nemovitostí. V předcházejících soudních i správních řízeních nebyla prokázána existence pravomocného rozhodnutí oprávněného státního orgánu, kterým by jeho rodiče byli zbaveni vlastnického práva k dotčeným nemovitostem.

Dále zopakoval, resp. odkázal na argumenty, které uvedl již ve svém odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Uvedenými usneseními tak bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek podle d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol").

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Za okresní soud se vyjádřila notářka, jako soudní komisařka, která uvedla, že i přes poučení a vysvětlení, že nelze projednávat dědictví ohledně majetku, který zemřelá nevlastnila, stěžovatel trval na tom, aby byl tento majetek předmětem projednání dědictví a poukazoval na špatnou evidenci nemovitostí u dřívějšího střediska geodézie, dnes katastrálního úřadu.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření především odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a doplnil, že stěžovatel byl opakovaně poučen, že řízení o dědictví je řízením nesporným, a proto není možno v jeho rámci řešit, jako otázku předběžnou, sporné skutečnosti. To je možné pouze cestou sporného občanskoprávního řízení.

Obě vyjádření byla stěžovateli zaslána k eventuální replice, ten nijak nereagoval.

Z obsahu předložených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Třebíči bylo v řízení o dědictví po A. B. určeno, že čistá hodnota dědictví je 202.473,- Kč s tím, že majetek patřící do dědictví tvoří id. 3/4 nemovitostí evidovaných na listu vlastnictví 24 pro obec a katastrální území Moravské Budějovice ve výroku blíže specifikovaných a že tento majetek nabyl stěžovatel. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění odkázal na příslušná ustanovení o dědictví v a konstatoval, že pokud soud prvního stupně při označení majetku patřícího do dědictví uvedl výměru pozemků v souladu se stavem v katastru nemovitostí, postupoval správně, neboť není možno v řízení o dědictví řešit a napravovat případné nesprávnosti v takovém údaji.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody.

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení. Soudy obou stupňů na základě rozsáhlého dokazování správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily a jež jsou podle názoru Ústavního soudu v souladu s obecným právem. Soudy obou stupňů se věcí důkladně zabývaly, správně aplikovaly příslušná ustanovení i . Zejména odvolací soud se podrobně zabýval všemi námitkami stěžovatele a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Nedošlo tedy k porušení d ani Dohody. Ústavní soud ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud oba soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu