Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 736/10

Ústavní soud rozhodl dne 21. července 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, AK se sídlem Anenská 8, 602 00 Brno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 2. 2008 č. j. -24 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 čj. -57 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domníval, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná ustanoveními , , 36 odst. 1, a d.

Tato práva byla dle stěžovatelova přesvědčení porušena zejména způsobem, jakým mu soud prvního stupně v řízení doručoval písemnosti. Stěžovateli totiž zpravidla bylo doručováno na adresu, na níž se nezdržoval. Skutečnost, že sám uvedl u svého jména adresu jinou, než na které se zdržoval, přičítá neznalosti následků takového postupu. Tvrzení soudu, obsažené v jednom z napadených rozhodnutí, že na této adrese osobně jednu z písemností převzal, označuje za nepodložené.

Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká, že přes objektivně existující pochybnosti stran doručování schválil postup soudu nalézacího, který podané odvolání posoudil jako opožděné.

Skutkový děj netřeba rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh z důvodů dále vyložených zčásti nepřípustný a ve zbylém rozsahu zjevně neopodstatněný.

Jako nepřípustnou vyhodnotil Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10. Podle ustanovení č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Z povahy věci přitom musejí být tyto procesní prostředky vyčerpány řádně (jde o projev subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním prostředkům ochrany práva). V projednávané věci podal stěžovatel odvolání proti napadenému rozsudku až po zákonem stanovené lhůtě, jejíž počátek určily obecné soudy ústavně konformně, což za řádné vyčerpání opravného prostředku považováno být nemůže.

V rozsahu, v němž směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno (ústavní stížností nenapadené) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2009 č. j. - 46, je pak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. V tomto rozhodnutí městský soud zcela přesvědčivě a ústavně konformně vyložil, proč bylo soudem prvé instance stěžovatelovo odvolání odmítnuto a proč prvostupňové usnesení potvrdil. Ústavní stížnost pak obsahuje prakticky pouze námitky, na něž Městský soud v Praze dostatečným způsobem reagoval a jež v daném kontextu zcela postrádají ústavněprávní rozměr.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti podle ustanovení ve spojení s a zčásti dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu