Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2012/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele O. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Praha 10, Volyňská 1190/3a, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. ze dne 1. 4. 2010 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 12. 7. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl stěžovatel ponechán ve vazbě podle § 71 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. ř."), a usnesení, jímž byla Vrchním soudem v Praze zamítnuta stížnost stěžovatele ve smyslu § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. směřující proti zmiňovanému rozhodnutí krajského soudu.

Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména , , 36 odst. 1, , a d (dále jen " "), , 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a a y.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti bylo přitom zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5.2009 odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále též "trestní zákon"). Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek byl ale rozhodnutím Vrchního soudu dne 18. 11. 2009 zrušen a vrácen k novému projednání a rozhodnutí, když v současné době probíhá ve věci další hlavní líčení.

Ústavní stížností pak stěžovatel brojí zejména proti podle jeho názoru nedostatečnému odůvodnění aplikace ustanovení § 71 odst. 4 tr. ř., jakož i proti nevypořádání se s kritérii uvedenými v pododstavci § 67 tr. ř. navazujícího na důvody odůvodňující vzetí do vazby uvedené pod písmeny a) - c) tohoto ustanovení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ ].

Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl. d) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. k tomu i stěžovatelem vzpomínaný nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, str. 145).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. ř. obstojí. Zákonné podmínky pro ponechání stěžovatele ve vazbě jsou zvláště v usnesení krajského soudu dostatečně precizovány (srov. i nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, str. 3) a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k požadavkům obsaženým v § 71 odst. 4 tr. řádu dostál. V tomto kontextu lze považovat za ústavně konformní i usnesení vrchního soudu, byť tento soud nebyl ve svém odůvodnění tak důsledný.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu