Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
66855.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 2012/10
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele O. K., zastoupeného JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Praha 10, Volyňská 1190/3a, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 48 T 8/2008 ze dne 1. 4. 2010 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 2 To 66/2010 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 7. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl stěžovatel ponechán ve vazbě podle § 71 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. ř."), a usnesení, jímž byla Vrchním soudem v Praze zamítnuta stížnost stěžovatele ve smyslu § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. směřující proti zmiňovanému rozhodnutí krajského soudu.
Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 7 , čl. 8 , 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 , čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "), čl. 5 odst. 3 , 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a čl. 90 a čl. 95 Ústav y.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti bylo přitom zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5.2009 odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále též "trestní zákon"). Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek byl ale rozhodnutím Vrchního soudu dne 18. 11. 2009 zrušen a vrácen k novému projednání a rozhodnutí, když v současné době probíhá ve věci další hlavní líčení.
Ústavní stížností pak stěžovatel brojí zejména proti podle jeho názoru nedostatečnému odůvodnění aplikace ustanovení § 71 odst. 4 tr. ř., jakož i proti nevypořádání se s kritérii uvedenými v pododstavci § 67 tr. ř. navazujícího na důvody odůvodňující vzetí do vazby uvedené pod písmeny a) - c) tohoto ustanovení.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobo d) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. k tomu i stěžovatelem vzpomínaný nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 18/96
, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, str. 145).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. ř. obstojí. Zákonné podmínky pro ponechání stěžovatele ve vazbě jsou zvláště v usnesení krajského soudu dostatečně precizovány (srov. i nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 566/03
, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, str. 3) a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k požadavkům obsaženým v § 71 odst. 4 tr. řádu dostál. V tomto kontextu lze považovat za ústavně konformní i usnesení vrchního soudu, byť tento soud nebyl ve svém odůvodnění tak důsledný.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu