Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1409/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Milanem Janouškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 44, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -358 ze dne 25.2.2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 14. 5. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní subjektivní právo garantované mu zejména d (dále jen " ").

Stěžovatel v rámci své ústavněprávní argumentace (a kritiky) brojí proti způsobu, jakým Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vyložil podmínky přípustnosti dovolání vymezené písmeny a) - c) v odstavci 1 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") - stěžovatel totiž přípustnost svého dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. května 2008 č. j. -333 dovozoval, vzhledem k předchozí genezi řízení, z ustanovení [srov. stěžovatelovo dovolání na č.l. 343 - 344 soudního spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. ]. Nejvyšší soud však jeho dovolání neshledal přípustným.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i spisový materiál evidovaný u Okresního soudu v Kolíně, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout.

Ústavní soud totiž již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával zejména ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadené rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle Ústavního soudu Nejvyšší soud přípustnost stěžovatelova dovolání posoudil ústavně konformním způsobem. Z relevantních pasáží odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2006 č. j. -280 [zvláště z jeho strany 4 a 5] je totiž zjevné, že zde žádný "závazný právní názor" vyjádřen není. Pro stručnost přitom postačí odkázat na uznávanou literaturu vysvětlující pojem "vázanost právním názorem odvolacího soudu"- srov. k tomu Drápal, L., Bureš, J. a kol. II, Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1878 a násl.

Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že základní právo na spravedlivý proces, ani žádné jiné, ve stěžovatelově případě porušeno nebylo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu