Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1837/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti 1/ J. K. a 2/ MUDr. V. K., zastoupených JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem Brno, Ječná 29a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2010 sp. zn. a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení a d a ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v daném exekučním řízení.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně uložil ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelům (jako povinným provést na přístavbě předmětného objektu bydlení společně a nerozdílně ve výroku usnesení uvedené práce) dle ustanovení pokutu ve výši 50 000 Kč. Krajský soud v Brně shora identifikovaným usnesením k odvolání stěžovatelů napadené usnesení městského soudu potvrdil.

Porušení svých základních práv spatřují stěžovatelé v tom, že soudy obou stupňů nerespektovaly kogentní ustanovení , neboť způsobem uvedeným v se vykonávají toliko exekuční tituly, jež ukládají povinným povinnost k nezastupitelnému jednání nebo povinnost něco strpět anebo se něčeho zdržet. O takový titul však v jejich věci nejde; povinnosti uložené jim v exekučním titulu jsou povinnostmi takové povahy, že je může splnit (tj. uložené práce vykonat) i někdo jiný než osoby z exekučního titulu povinné. Uložení pokuty dle ustanovení proto není podle názoru stěžovatelů namístě.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Stěžejní námitkou posuzované ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelů, že v dané věci obecné soudy porušily ustanovení , neboť pokuta může být povinným ukládána na základě tohoto ustanovení toliko v případě, že je vykonáváno rozhodnutí ukládající povinnost k plnění nezastupitelnému, zatímco v jejich případě jde o plnění zastupitelné.

Ve vztahu k této námitce je - coby rozhodné - nutné uvést pouze tolik, že ji stěžovatelé uplatnili poprvé až v posuzované ústavní stížnosti, ač ji mohli a měli vznést již v řízení odvolacím. Ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu jde proto o nepřípustné novoty, které se jako takové z přezkumu ochrany ústavnosti vymykají (srov. např. nález ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 8, str. 367). Uvedené lze vyjádřit i poukazem na princip subsidiarity ústavněprávního přezkumu ( ), podle kterého je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje; to pak neznamená jen požadavek podání takových prostředků, nýbrž i "vyčerpání" všech dispozic, které konkrétní (již podaný) opravný prostředek zahrnuje. Z toho plyne, že nepřípustnou je i ústavní stížnost, v níž stěžovatelé uplatňují námitky, které v řízení o opravných prostředcích před obecnými soudy neuplatnili, a tím nejen "nevyčerpali" (nevyužili) jejich procesní potenciál, nýbrž Ústavní soud tak staví do situace, kdy by měl hodnotit "spravedlivý proces" v rovině, v níž pro pasivitu stěžovatelů ani neproběhl.

Ve zbývající části je potom třeba hodnotit projednávanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou; ve vztahu k usnesení odvolacího soudu stojí jen za zaznamenání, že jeho odůvodnění je ústavně konformní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2009

sp. zn.

) a vypořádává se relevantním způsobem s námitkami, jež stěžovatelé vůči napadenému usnesení městského soudu ve svém odvolání vznesli.

Ústavní soud z uvedených důvodů posoudil ústavní stížnost stěžovatelů jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, který podle a bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu