Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 741/10

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. H., zastoupeného JUDr. Hanou Rosenovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Mařatkova 918, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obsáhlou ústavní stížností, označenou jako "ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatele" domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, ve kterém by vyslovil, že za 1.) postupem Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze je porušováno základní právo stěžovatele na řádnou soudní ochranu (spravedlivý proces) zaručené y, na ochranu rodičovství a rodinného života dle odst 1 y, na ochranu soukromého a rodinného života zaručeného Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle odst 2 y a za 2.) že účastníci řízení jsou povinni uhradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem do tří dnů k jeho rukám.

Ústavní soud se vždy musí nejdříve zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR). Při výkonu svých pravomocí musí i tento soud respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v y a d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat.

V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud především oprávněn rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit ( ); směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí [kdy se zpravidla jedná o jednorázový útok orgánu veřejné moci vůči ústavně zaručenému základnímu právu (právům) nebo svobodě (svobodám) stěžovatele], Ústavní soud příslušnému orgánu zakáže, aby v porušování práva pokračoval, případně mu přikáže, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné ( cit. zákona). Nemůže však rozhodnout tak, jak stěžovatel ve své ústavní stížnosti navrhuje, tj. aby vyslovil, že došlo k porušení stěžovatelem vyjmenovaných základních práv. Takto omezenou kompetencí Ústavní soud nedisponuje a jedná se tedy o návrh, k jehož projednání není příslušný. S ohledem na ustanovení (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v oblasti ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Pouhé vyslovení či konstatace, že došlo k zásahu do určitých práv bez stanovení konkrétního zákazu či příkazu příslušnému orgánu veřejné moci, i bez zrušení příslušných rozhodnutí by ostatně ani fakticky nemohlo mít adekvátní důsledek, o který stěžovatel v řízení před obecnými soudy usiluje.

Pro úplnost Ústavní soud doplňuje, že návrh ústavní stížnosti je jinak formulován jednoznačně a nevzbuzuje pochybnosti, čeho se stěžovatel, řádně zastoupený advokátkou, domáhá; proto ani nebylo možné poučovat jej, jak by měl případně ústavní stížnost v petitu doplnit. Pokud je stěžovatel přesvědčen, že porušování jeho základních práv v průběhu řízení před obecnými soudy pokračuje, nic mu nebrání podat novou, tentokrát bezchybnou ústavní stížnost.

Ústavní soud zde odkazuje i na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti. V této souvislosti možno také připomenout, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud představuje v této souvislosti "ultima ratio", institucionální mechanismus, který nastupuje teprve v případě selhání všech ostatních; to však platí, jak je výše podrobně objasněno, pouze za předpokladu, že ústavní stížnost splňuje všechny stanovené obsahové i formální náležitosti a předpoklady.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný odmítnuta.

Za této situace je bezpředmětný i stěžovatelův návrh na úhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2010

Vojen Guttler v. r.

soudce zpravodaj