Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1667/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele o ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2010, č. j. -11, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného směnečného platebního rozkazu, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 427 513,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované a d. Dále měla být porušena práva garantovaná y

a a odst. 4y základních práva svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 22. 4. 2010 došlo k vydání směnečného platebního rozkazu. V jeho případě došlo k náhradnímu doručení dle věty druhé . Z tohoto důvodu rovněž došlo k uplynutí lhůty pro podání námitek.

Stěžovatel uvádí, že v rámci jednoho druhu rozkazního řízení jsou uplatňovány rozdílné podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu dle a pro vydání běžného platebního rozkazu, elektronického platebního rozkazu a evropského platebního rozkazu dle - 174b . Tato skutečnost se dle stěžovatele promítá i do právní úpravy doručování. Náhradní doručení je v případě směnečného platebního rozkazu možné, v případě běžného platebního rozkazu nikoliv. Stěžovatel se tedy domnívá, že ustanovení věta druhá je v hrubém rozporu s ústavním právem na spravedlivý proces. Žalovanému se nedostává příležitosti dostatečně se bránit v situaci, kdy je náhradní doručení směnečného platebního rozkazu dovoleno, na rozdíl od právní úpravy, která se vyskytuje v ohledně běžného platebního rozkazu, jež náhradní doručení vylučuje. Jedná se o zcela nedůvodné zkrácení lhůty pro zaplacení žalované částky a pro podání námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu na tři dny. Stěžovatel se domnívá, že mezi nároky ze směnek a šeků a nároky jinými nejsou žádné rozdíly.

Na základě výše uvedeného se stěžovatel domnívá, že současná právní úprava je velmi přísná. Dle jeho názoru nelze žádné ustanovení vykládat tak, aby některý z účastníků byl zvýhodněn na úkor jiného. V celkovém důsledku tak má docházet k situaci, že žalovaný má v řízení o vydání běžného platebního rozkazu jiná práva a povinnosti než žalovaný v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu.

S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený směnečný platební rozkaz zrušil a stejně tak aby zrušil ustanovení věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů.

Relevantní znění příslušných ustanoveníd, jejichž porušení stěžovatel namítá, jsou následující:

Čl. 96 odst. 1y:

Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

Čl. 4 odst. 3 a odst. 4d:

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Čl. 36 odst. 1d:

Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Čl. 37 odst. 3d:

Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

II.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadeného rozhodnutí je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.

Právo na spravedlivý proces podle d by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Obecný soud v průběhu řízení nijak nepochybil, neboť jak při rozhodování, tak i při doručování směnečného platebního rozkazu postupoval v souladu se zákonem. Ústavní soud neshledal opodstatněným ani tvrzení stěžovatele o porušení

a odst. 4 a d, neboť v dané věci k porušení práva na rovnost účastníků nedošlo. K argumentu stěžovatele, že v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu má žalovaný nepříznivější postavení než v řízení o vydání běžného platebního rozkazu, Ústavní soud dodává, že se zde nejedná o nerovnost mezi účastníky řízení. Ústavně garantovaná pravidla dopadají na případy, kdy se jedná o účastníky téhož řízení.

Ústavní soud zastává názor, že současná právní úprava obsažená v ustanovení základní právo stěžovatele na přístup k soudu skutečně omezuje, avšak přímo neohrožuje podstatu uvedeného práva. Jestliže je tedy v případě rozhodnutí směnečným platebním rozkazem přípustné náhradní doručení, přičemž žalovanému je uloženo splnit povinnost do tří dnů od doručení nebo v téže lhůtě podat námitky, nelze učinit závěr, že by současná právní úprava znemožňovala přístup k soudu. Navíc lze konstatovat, že v případě vystavení směnky účastníci vztahu dopředu znají právní úpravu rozkazního řízení a tedy také případné následky v podobě možnosti náhradního doručení nebo lhůty pro podání námitek.

Ústavní soud dále připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stejný osud sdílí i návrh na zrušení ustanovení věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu