Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1187/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: CZECH INFOLINE, s. r. o., se sídlem Plzeň, Americká 2454, zastoupené JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Kamenická 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, čj. , -21, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2009, čj. -16, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, jako zasahujících do jejích základních práv zakotvených v článcích 4 odst. 1, 10 odst. 2, 11 odst. 3, 12 odst. 1 a 36 odst. 1 d (dále " "), dále v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a konečně v y ČR.

Podle stěžovatelky byl návrh na zahájení insolvenčního řízení na její majetek podán spekulativně, byl zjevně šikanózní a vycházel ze smyšlené pohledávky. Proto došlo Krajským soudem v Plzni k jeho odmítnutí. Stěžovatelka poté požádala o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků. Obecné soudy však jejímu návrhu nevyhověly. Stěžovatelka je tak dále vedena v seznamu dlužníků, což snižuje její důvěryhodnost u obchodních partnerů a kazí její dobrou pověst.

Stěžovatelka se domnívá, že znění , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), nebrání tomu, aby ji insolvenční soud v takovém případě vyškrtl ze seznamu dlužníků i před uplynutím pětileté lhůty od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo insolvenční řízení skončeno.

Ustanovení je, podle stěžovatelky, v rozporu s y ČR, a y, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť neumožňuje ochranu před neoprávněným a šikanózním zahájením insolvenčního řízení a nerozlišuje, jakým způsobem je insolvenční řízení ukončeno. Po dobu pěti let pak má v důsledku zveřejnění údajů ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku nepříznivé důsledky pro dobrou pověst příslušného subjektu, který je tak vyřazen z veřejných soutěží, dotačních řízení a přístupu k bankovním úvěrům. Stěžovatelka proto navrhla zrušení části , a to části věty prvé "uplynutí 5-ti let od", jako zasahujícího do práva na ochranu cti, dobré pověsti a dobrého jména fyzických a právnických osob.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2010, čj. -22, byl zamítnut insolvenční návrh věřitele INDOORS, stavební společnost, s. r. o. (dále jen věřitel), směřující proti stěžovatelce. Věřiteli byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady právního zastoupení v částce 6.783,- Kč.

Návrh stěžovatelky na vyškrtnutí ze seznamu dlužníků Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 9. 2009, čj. -16, zamítl jako předčasný s tím, že tak lze učinit až po 5ti letech od právní moci rozhodnutí, kterým bylo insolventní řízení skončeno.

Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze odmítl usnesením ze dne 3. 3. 2010, čj. , -21, protože směřovalo proti rozhodnutí, proti kterému nebylo odvolání přípustné. V odůvodnění konstatoval, že po uplynutí 5ti let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm znepřístupní. Zákon tedy nepředpokládá, že by insolvenční soud o tomto úkonu jakkoli rozhodoval. Pokud však rozhodl (viz usnesení Krajského soudu v Plzni shora), nelze na takové rozhodnutí nahlížet jinak než na rozhodnutí činěné v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu, proti němuž není odvolání přípustné.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Ústavnímu soudu přísluší posuzovat předmětnou ústavní stížnost pouze z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s ústavním pořádkem a pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Po posouzení argumentů stěžovatelky a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jejím základem je tvrzení stěžovatelky, že insolvenčnímu soudu nic nebrání, v případech zjevně šikanózního a bezdůvodného insolvenčního řízení, vyškrtnout dlužníka na základě rozhodnutí o odmítnutí, resp. zamítnutí takového insolvenčního návrhu ze seznamu dlužníků i před uplynutím pětileté lhůty od nabytí právní moci příslušného rozhodnutí.

Podle vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm znepřístupní po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení. možnost vyškrtnutí ze seznamu dlužníků a znepřístupnění údajů na návrh dlužníka před stanovenou dobou neupravuje. Z textu citovaného ustanovení tuto možnost dovodit nelze. Samotný "zápis" pak obsahuje jednotlivá rozhodnutí insolvenčního soudu, včetně těch, kterými byl insolvenční návrh odmítnut, a to v celém znění spolu s odůvodněním. Pokud tedy byl zjevně "šikanózní" či smyšlenou pohledávkou podložený insolvenční návrh odmítnut, je tak možné se s takovým rozhodnutím seznámit.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí obecných soudů nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolná či vykazující prvky libovůle. V posuzované věci tedy nedošlo k zásahu do shora citovaných základních práv stěžovatelky. S ohledem na to, že její návrh na zrušení shora označených usnesení obecných soudů je zjevně neopodstatněný, první senát Ústavního soudu jej odmítl bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle .

Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení části věty prvé "uplynutí 5-ti let od" ustanovení , lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v , odst. 2 písm. a) , sdílí procesně její osud i tento návrh. Proto byl odmítnut podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu