Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1632/10

Ústavní soud rozhodl dne 19. července 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti BES, s. r. o., se sídlem v Benešově, Sukova 625, zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem, AK se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010 čj. -180 a usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 12. 2009 čj. -151 a ze dne 19. 11. 2008 čj. -150 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 4. 6. 2010 se BES, s. r. o., se sídlem v Benešově (dále též "žalobkyně", případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů o přerušení a zastavení řízení o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu pozemku.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Příbrami (dále jen "nalézací soud") domáhala výroku, že žalovaný je povinen uzavřít se žalobkyní jako držitelem povolení k hornické činnosti nájemní smlouvu k pozemkům v dobývacím prostoru lomu Štileček, okr. Příbram.

Dne 19. 11. 2008 nalézací soud řízení podle přerušil.

Dne 17. 12. 2009 nalézací soud řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). O zastavení řízení rozhodl podle s odůvodněním, že od přerušení řízení, jež nabylo právní moci dne 16. 12. 2008, ani jeden z účastníků nepodal v zákonem stanovené lhůtě návrh na pokračování v přerušeném řízení.

Dne 5. 3. 2010 Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozhodnutí nalézacího ze dne 17. 12. 2009 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). V zevrubném odůvodnění mj. uvedl, že: "I když soud I. stupně pochybil, když přerušil řízení podle ustanovení , ačkoliv to nikdo nenavrhoval, nelze toto pochybení za stavu, kdy usnesení o přerušení řízení bylo doručeno a nabylo právní moci, již napravit a i sám soud I. stupně musel vyjít při svém dalším rozhodování z procesní situace, která byla nastolena právní mocí usnesení o přerušení řízení podle ustanovení "

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadená rozhodnutí obecných soudů ze dne 17. 12. 2009 a 5. 3. 2010 byla nezákonná, rozporná se základními právy zakotvenými vd (dále jen "") a založená na "nulitním právním aktu"; polemizovala s právním posouzením procesní situace obecnými soudy. Nalézacímu soudu vytkla, že zkrátil její procesní práva, když nevydal usnesení o pokračování v řízení a následně nerozhodl o jejím návrhu na přerušení řízení podle , a naopak bez jakéhokoliv návrhu a souhlasu všech účastníků rozhodl o klidu řízení. Jeho postup označila za nezákonný a jeho rozhodnutí za nulitní.

Odvolacímu soudu stěžovatelka vytkla nesprávnost úvahy, že účastníci sami musí hlídat správný postup soudu a dodržování zákonů soudem; byla toho názoru, že soud jí nezákonně odňal právo jednat před soudem, porušil právo na spravedlivý proces a navždy jí odňal možnost domáhat se po žalovaném svého práva na uzavření nájemní smlouvy. Obecné soudy tak neochránily její vlastnické právo dle y, stranily žalovanému a porušily rovnost práv účastníků zaručenou y (dále jen Ústava").

Stěžovatelka shrnula, že nalézací a odvolací soud svým postupem a rozhodnutími porušily její základní práva, zejména y a a y.

Ve vztahu k rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 19. 11. 2008 stěžovatelka uvedla, že i toto je třeba zrušit, neboť je protiprávní a výsledkem postupu rozporného se zákonem; jedná se o nulitní akt (paakt), stejně jako v případě každého rozhodnutí soudu či správního orgánu vydaného v rozporu se zákonem. Přerušení řízení podle ani odst. 2 nikdy nenavrhovala, ani s ním nevyslovila souhlas. Naopak ve svém podání ze dne 10. 10. 2008 navrhovala, aby soud pokračoval v řízení přerušeném usnesením ze dne 22. 11. 2007 ve spojení s usnesením ze dne 25. 2. 2008; o tomto návrhu nalézací soud (jak bylo již výše poznamenáno) nikdy nerozhodl, naopak bez jakéhokoliv návrhu a souhlasu všech účastníků rozhodl o klidu řízení.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

V části napadající usnesení nalézacího soudu ze dne 19. 11. 2008 o přerušení řízení je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí neodvolala, čímž nevyčerpala veškeré procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Z uvedeného důvodu Ústavní soud nepřihlédl k (nesprávnému) tvrzení stěžovatelky, že toto rozhodnutí bylo "nulitním právním aktem", nedostatečně odůvodněným, neurčitým a nesrozumitelným; stejně tak nemohl přihlédnout k tvrzení, že přerušení řízení podle ani odst. 2 nikdy nenavrhovala, ani s ním nevyslovila souhlas.

Podstatou zbývající části ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se zastavením civilního řízení a tvrzení, že tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces a v jeho rámci právo na přístup k soudu, resp. na soudní rozhodnutí v její civilní věci. Ústavní soud je toho názoru, že odvolací soud v zevrubném odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 5. 3. 2010 se podrobně a dostatečně vyrovnal se všemi odvolacími námitkami stěžovatelky následně uplatněnými i v ústavní stížnosti.

Z hlediska záruk spravedlivého procesu zakotvených v hlavě pátéy lze poznamenat, že stěžovatelka měla reálnou možnost podat odvolání proti rozhodnutí nalézacího soudu o přerušení řízení ze dne 19. 11. 2008, stejně jako návrh na pokračování v řízení přerušeném podle Pokud však těchto procesních prostředků nevyužila, lze tuto situaci posoudit jako vzdání se práva vlastním jednáním, a takový postup nelze přičítat k tíži obecným soudům.

Z uvedených důvodů bylo proto nutno, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítnout dílem podle ustanovení a dílem podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu