Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1218/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelky O. D., zastoupené JUDr. Petrem Živělou, advokátem ve Vyškově, Puškinova č. 5, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2010, č. j. , -12, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2009, č. j. -6, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 24. 11. 2009 byl Krajskému soudu v Brně doručen návrh stěžovatelky na zahájení insolvenčního řízení. Usnesením jmenovaného soudu ze dne 15. 12. 2009, č. j. -6, byla stěžovatelce uložena povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč, proti kterému podala odvolání. V odvolání stěžovatelka mj. namítala, že jí její současná finanční situace neumožňuje složit zálohu ve stanovené výši a že zpeněžení označené nemovitosti je postačující.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2010, č. j. , -12, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Vrchní soud uvádí, že námitka, že finanční situace neumožňuje stěžovatelce složit zálohu v určené výši, je zcela bez právního významu, a to i s ohledem na povinnost podle ; námitka, že zpeněžení nemovitosti je postačující, je prý nedůvodná. Stěžovatelka pak v ústavní stížnosti dospívá k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces dle d (dále jen ""), jestliže obecné soudy podmiňují zahájení insolvenční řízení zaplacením zálohy ve výši 50.000,- Kč, neboť právě nedostatek finančních prostředků byl oním důvodem, proč byl návrh na zahájení insolvenčního řízení podáván. V záhlaví citovanými rozhodnutími byl konečně podle stěžovatelky porušen i princip rovného přístupu k právům.

II.

Ústavní soud si vyžádal spis vedený Krajským soudem v Brně pod sp. zn. . Zjistil, že insolvenčním návrhem ze dne 18. 11. 2009, který byl Krajskému soudu v Brně (dále také "insolvenční soud") doručen dne 24. 11. 2009, se stěžovatelka (dlužnice) domáhala rozhodnutí o svém úpadku, návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud v souladu s a zákona č, , o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů - (dále jen "") vydal dne 24. 11. 2009 vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení [č.l. A-2].

Napadeným usnesením ze dne 15. 12. 2009, č. j. -6, uložil insolvenční soud stěžovatelce, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na účet uvedeného soudu částku 50.000,- Kč, jako zálohu na náklady insolvenčního řízení; byla poučena, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání ( ). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně usnesením č. j. , -12 ze dne 5. 2. 2010 potvrdil; to nabylo právní moci dne 9. 2. 2010.

Na základě těchto skutečností pak Krajský soud v Brně usnesením z 8. 3. 2010, č.j. , insolvenční řízení zastavil.

III.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal. Tu lze poukázat na y, který stanoví, že Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti; již z toho plyne, že není povolán k přezkumu správnosti výkladu a použití norem podústavního práva, neboť tato povinnost v zásadě svědčí soudům obecným.

Při posuzování předmětného případu vyšel Ústavní soud především ze skutečnosti, že insolvenční řízení, v jehož rámci bylo rozhodováno o povinnosti stěžovatelky uhradit zálohu na náklady řízení, bylo zastaveno (srov. shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 8. 3. 2010, které nabylo právní moci 30. 3. 2010). Jakýkoli přezkum rozhodnutí stanovících stěžovatelce povinnost uhradit zálohu na náklady řízení je tedy bezpředmětný. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelky vyhověl, na rozhodnutí o zastavení řízení by to stejně nemohlo nic změnit. Teorie a praxe ústavního soudnictví v této souvislosti vyžaduje, aby ústavní stížnost byla projednávána ve stavu bezprostředního a přítomného zásahu, tzv. mootness [např. v praxi Spolkového ústavního soudu SRN "unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit" - srov. k tomu např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar und Handbuch. Heidelberg 1992 (Hrsg. von Dieter C. Umbach und Thomas Clemens), s. 1174n.], tj. ve stavu, kdy spor ještě neodezněl nebo nebyl vyřešen jinou cestou, a to s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení.

Jinými slovy řečeno, z povahy institutu ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud je zásadně povolán zasáhnout jen tehdy, byla-li rozhodnutím, popř. jiným zásahem orgánu veřejné moci, porušena ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele, jestliže je takové porušení v době rozhodování o ústavní stížnosti stále aktuální a bezprostřední.

Za daného stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. července 2010

Vojen Güttler v. r.

předseda senátu