Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1843/10

Ústavní soud rozhodl dne 20. července 2010 o ústavní stížnosti České národní banky, se sídlem Na Příkopě 28, 115 03 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010 č. j. -673 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tím, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení ad a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka napadla kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž výslovně uvedla, že podáním dovolání vyčerpala všechny požadované řádné a mimořádné opravné prostředky. Porušení práva na spravedlivý proces spatřovala v tom, že Nejvyšší soud svévolně aplikoval jednoduché právo, v důsledku čehož nepřípustně zúžil stěžovatelčiny možnosti obrany v řízení před obecnými soudy.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh - z důvodů dále vyložených - nepřípustný.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení

sp. zn.

či

, z nichž Ústavní soud i v této věci vychází; obě dostupná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Soudní řízení ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. dále pokračuje, a i když je napadené usnesení Nejvyššího soudu z hlediska formálního pravomocné, stěžovatelčin spor ještě meritorně ukončen není; z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Ústavní stížnost je tak podána zjevně předčasně, neboť - slovy - nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, jež zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj