Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1593/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. O. M., zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské nám. 12/777, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010, čj. - 271, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, čj. - 282, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2010, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o jeho námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze. Tvrdil, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce podle d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že současnému stavu předcházela skutečnost, kdy v rámci odvolacího řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , byla rozhodnutím předsedy soudu ze dne 1. 4. 2008 tato věc odňata senátu 14 Co a přikázána senátu 24 Co. Důvodem odnětí byla skutečnost, že podle rozvrhu práce soudu, platného v době nápadu, věc náležela senátu 24 Co, a nikoli senátu 14 Co. Podle stěžovatele senát 14 Co Městského soudu v Praze tím, že od 12. 12. 2006 do 14. 8. 2008 odmítal věc postoupit příslušnému senátu 24 Co, ačkoli si byl vědom toho, že je senátem nezákonným, způsobil značné průtahy v řízení, což zakládá jeho nepřípustný poměr k věci. Stěžovatel vytkl Vrchnímu soudu v Praze, že se dostatečně s touto skutečností nevypořádal. Poukázal na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž Ústavní soud rozhodoval o jeho ústavní stížnosti, směřující proti postupu Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. .

Z kopií přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, čj. - 282, kterým bylo rozhodnuto, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 6, Mgr. J. Š., není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. . Dalším napadeným rozhodnutím je usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010, čj. - 271, kterým bylo rozhodnuto, že ve výroku vyjmenovaní soudci Městského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Jedná se o soudce senátu příslušného projednat odvolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2010, čj. - 282 (viz shora).

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Podstata problému (stěžovatele) spočívá v tom, že při projednávání jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci sp. zn. došlo k tomu, že tato věc byla do rejstříku agendy Co Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, omylem zapsána, a tedy přidělena do senátu 14 Co, ač patřila do senátu (specializovaného) 24 Co. Za účelem odstranění pochybností o tom, který senát je v dané věci "zákonným soudcem", byla věc opatřením předsedy Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. Spr.1199/08, odňata senátu 14 Co a přidělena do senátu 24 Co. Stalo se tak za účelem nápravy shora zmíněného chybného zápisu, a nikoli proto, že by snad soudci senátu 14 Co byli podjati.

K argumentaci stěžovatele, týkající se předchozího chybného zápisu věci do rejstříku, se Ústavní soud již vyjádřil v usnesení

sp. zn.

, na které stěžovatel m.j. odkázal. Ústavní soud zde zdůraznil, že bylo nutno zabývat se otázkou, zda postup obecného soudu poté, co zjistil chybný zápis věci stěžovatele do rejstříku (na rozdíl od věci posuzované v nálezu

sp. zn.

), vykazuje prvky svévole (což bylo důvodem vydání nálezu

sp. zn.

) či nikoli.

Z toho, že obecný soud (viz napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2010) podrobně stěžovateli vyložil historii problému a způsob řešení, založený na rozvrhu práce platném v uvedené době, je zjevné, že ústavněprávní institut zákonného soudce (jeho vyložený smysl a účel) dotčen nebyl. Jinými slovy pochybení v postupu obecného soudu Ústavní soud neshledal ústavněprávní relevanci, která by byla způsobilá odůvodnit jeho zásah.

Další námitky stěžovatele, obsažené v ústavní stížnosti, jsou opakováním toho, co již uplatnil v řízení před obecnými soudy. Městský i vrchní soud se v odůvodnění napadených usnesení vyjádřily ke všem námitkám stěžovatele, týkajícími se podjatosti daných soudců. Ústavní soud neshledal porušení žádného aspektu spravedlivého procesu, jenž by byl způsoben rozhodováním obecných soudů o námitce podjatosti, a proto není dán důvod k jeho zásahu.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu