Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1627/10

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1. Ing. F. Š., 2. Ing. J. R., MBA a 3. společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., sídlem Sokolov, Staré náměstí 69, zastoupených Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Praha 1, Karolíny Světlé 301/8, proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. ze dne 30. 4. 2010, č.j. 067 EX 1213/10-58, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatelé proti v záhlaví uvedenému exekučnímu příkazu, kterým mají být porušena jejich základní práva garantovaná v ustanovení a 3d.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

V prvé řadě se musel Ústavní soud zaměřit na otázku, zda jsou stěžovatelé osobami oprávněnými k podání projednávané ústavní stížnosti.

Dle ustanovení , jak jsou si ostatně vědomi sami stěžovatelé, může proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci (úspěšně) brojit toliko osoba, jež byla účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí (v daném případě exekuční příkaz) vydáno. Stěžovatelé účastníky předmětného exekučního řízení nebyli, pročež dovozují svoji aktivní legitimaci v řízení před Ústavním soudem - s odkazem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

- ze skutečnosti, že napadený exekuční příkaz je ve vztahu k nim nutno chápat jako tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že rozšiřující výklad části ustanovení vyjádřené slovy "v řízení, jehož byla účastníkem" učiněný v odkazovaném nálezu Ústavního soudu představuje v konstantní judikatuře Ústavního soudu výjimku potvrzující pravidlo, že osoby, jež nebyly účastníkem v řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, nejsou k podání ústavní stížnosti oprávněny (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: . Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 496, 497).

Je přitom na místě připomenout, že důvodem rozšiřujícího výkladu, provedeného v nálezu

sp. zn.

, byla skutečnost, že se navrhovatel domáhal zrušení ustanovení ( ve znění ), na základě kterého nemohl být účastníkem řízení, v němž se mělo rozhodovat o jeho právech a povinnostech. Jinými slovy, podstatou věci projednávané Ústavním soudem v nálezu

sp. zn.

bylo tvrzení stěžovatele, že by měl být účastníkem řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Oproti tomu v projednávané věci se stěžovatelé domáhají zrušení rozhodnutí vzešlého z řízení, v němž nejenže nebyli účastníky, ale ani se takového procesního postavení posuzovanou ústavní stížností nedomáhají.

I prizmatem materiálním (viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: . Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 497) není možno dospět k závěru, že jsou stěžovatelé osobami oprávněnými k podání posuzované ústavní stížnosti, neboť jimi napadený exekuční příkaz nemůže ve vztahu k nim přestavovat "jiný zásah orgánu veřejné moci", jelikož - v daném stadiu věci - nikterak nezasahuje jejich základní práva.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána osobami k jejímu podání zjevně neoprávněnými.

Je nutno přitom poznamenat, že i v případě projednatelnosti dané ústavní stížnosti prizmatem aktivní legitimace stěžovatelů by muselo být jejich podání soudcem zpravodajem odmítnuto pro nepřípustnost, jelikož v jejím bodě 26. stěžovatelé uvádějí, že stěžovatelka č. 3 podala dne 2. 4. 2010 podnět k zastavení, resp. odkladu exekuce k exekučnímu soudu a k soudnímu exekutorovi. Z obsahu ústavní stížnosti přitom není zřejmé, že by o tomto podnětu bylo příslušnými orgány veřejné moci rozhodnuto, pročež i hypotetickému zásahu Ústavního soudu, jenž má vystupovat toliko jako ultima ratio, by bránil princip subsidiarity.

Pouze na okraj (a nad rozhodný rámec posouzení ústavní stížnosti) je možno uvést, že věcné projednatelnosti, tedy stádiu řízení před Ústavním soudem, v němž se již rozhoduje o důvodnosti projednávaného podání, by pravděpodobně bránil fakt, že přestože petit ústavní stížnosti směřuje proti exekučnímu příkazu, obsahově směřuje (téměř výlučně - snad s výjimkou bodu 40. - 43.) toliko proti exekučnímu titulu (např. tvrzená "zvláštnost" exekutorských zápisů), respektive proti nařízení exekuce (tvrzená fiktivnost exekuce konsekventně ústící do porušení stanov společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., a mající za cíl obejití vinkulace jejích akcií). Přestože tedy obsah projednávaného podání brojí (již) proti samotné existenci exekuce, jeho petit směřuje (až) pouze proti způsobu jejího provedení.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost dle ustanovení soudcem zpravodajem odmítnout.

Odmítnut musel být současně návrh stěžovatelů, aby jim byly dle ustanovení uhrazeny náklady řízení před Ústavním soudem, neboť odmítnutí ústavní stížnosti pojmově aplikaci tohoto ustanovení vylučuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2010

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj